Články / Reporty

Autistické kompozice These New Puritans

Autistické kompozice These New Puritans

Jáchym Krohe | Články / Reporty | 23.11.2013

Dva roky zpátky jsem pro Full Moon psal recenzi na desku Hidden tehdy ještě poměrně neznámé britské „art-rockové“ kapely These New Puritans. Uvozovky u označení žánru jsou nutné, protože TNP se za poslední tři alba razantně posunuli od kytar až k orchestru. Recenzi jsem tehdy zakončil poznámkou, že Jack Barnett, frontman kapely, naposlouchává melanéskou tradiční hudbu a chystá se znovu proměnit zvuk kapely. Melanéské zpěvy se (bohužel nebo naštěstí?) objevily jen v remixu k Mutual Core od Björk a nové album, letošní Fields of Reed, rozvíjí ducha předchozí desky a se vzrůstajícím hypem se odsouvá ještě dál od středního proudu. Podle toho také vypadaly bezprostření pokoncertní reakce v pražské MeetFactory a bylo poznat, kdo slyšel introvertní Fields of Reed, a byl připravený na neobvyklé neoklasicistní kompozice, a kdo si přišel poslechnout jenom ty dvoumetrové taiko bubny z Hidden.

Ale abych nepsal „without end, without beginning“, jak zpívá Barnett, musím začít od sanfranciského producenta oOoOO (odmysli si hipsterskou estetiku a čti prostě „ou“; je třeba ocenit, že na rozdíl od dubstepových producentů, kteří používají v názvu jenom konsonanty, „Óčko“ zvolil opačný přístup). oOoOO stál před třemi lety u zrodu witch houseu, spolu se Salem nebo White Ring by se hodil spíš k prvnímu albu TNP, kde bylo ještě o poznání míň trombónů a víc experimentálního rapu. A přestože jeho set zněl jako z desky, efektovaný jen několika midi kontrolery, bylo hezké si vzpomenout na dneska už poměrně neaktuální witch house, zvlášť v industriálním prostoru, jako je MeetFactory.

Když oOoOO vystřídalo na pódiu sedmičlenné seskupení v čele se zasněným Jackem Barnettem s kytarou, nemohl mi neasociovat (především svým vzhledem) pražského songwritera Luka Mayena. Hned první tóny úvodní Spiral ale přinesly vystřízlivění v podobě komplexních melodických struktur piana, trubky, tuby a basové kytary. Barnettův zpěv zůstal upozaděný jako za neprůhledným sklem, což nemusela být nutně chyba zvukaře, ale Barnettova obsese odstranit z textu co nejvíc souhlásek a znít ještě více jako v mlze.

Tři aktuální songy vystřídaly tři starší hitovky z Hidden, kde více vynikla dynamická rytmika a bubenická kooperace Thomase Heina a Jackova dvojčete George. Závěr byl vyvážen opět třemi songy z Fields of Reed a jako přídavek These New Puritans podruhé zahráli rychlou a trochu tanečnější We Want War, tentokrát v upravené verzi a uvedenou slovy „and now a song about peace and love“. Ačkoli současný zvuk kapely i celkový dojem z koncertu s sebou nese jistý emoční odstup, chlad a absenci intimity, These New Puritans mi evokovali spíš motivy ze staroegyptské mytologie, kterou se nechávají inspirovat. Barnett působil jako kněz nějakého dávno zapomenutého boha, který stranou od lidí opakuje své nesrozumitelné litanie. Tenhle dojem přetrval i po koncertě, mimo jiné díky tomu, že zazněl Lucifer Over London od neo-folkové kapely Current 93, které Jack Barnett hostuje na právě připravované desce. Koncertní zážitek roku, i když zamrzí, že jsem musel „leave behind, without end, without beginning“. Snad vzniknou další autistické kompozice a These New Puritans se tady ukážou brzo znovu.

Info

These New Puritans (uk) + oOoOO (usa)
20. 11. 2013, MeetFactory, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace