Články / Reporty

Beatová arytmie Prefuse 73

Beatová arytmie Prefuse 73

Jakub Šíma | Články / Reporty | 21.03.2014

První setkání s Prefuse 73 bylo jako vstup do světa, o kterém jste vždy věděli, že někde musí existovat, ale neměli jste o tom důkazy. To bylo zhruba před sedmi lety. Prožíval jsem první vlnu přesycení klasickými rapovými postupy.

Experimentálnější výseč instrumentálního hip hopu nebyla v našich končinách takřka vůbec zmapována a tenkrát ještě pomalé internetové připojení nedovolalo extenzivní prozkoumání archivů povětšinou ruských serverů. Proto byla setkání s postavami jako Prefuse 73 nebo Clutchy Hopkins (jehož identitu dosud pravděpodobně nikdo nepotvrdil) bleskem z čistého nebe. Nekompromisní práce se samply, které byly rozsekány a rozfázovány originálními způsoby. Už první deska Vocal Studies And Uprock Narratives působila jako velká laboratoř, ve které se experimentuje se zcela novými možnostmi využití samplů. Časté glitche, dekonstruované smyčky a nečekané rytmické kotrmelce byly přítelem na mnoho dlouhých odpolední a večerů. Druhá vlna zájmu přišla s novým a zatím posledním albem Only She Chapters, které se odehrává v ambientnější a beatově méně frenetické rovině. Základní charakteristiky přesto zůstaly zachovány. Prefuse 73 se posunul o kus dál, zatímco mnozí mladí producenti s nálepkou progresivní začali objevovat Prefuseovo dědictví a etablovali glitch hop a další aktuální extenze instrumentálního hip hopu. O to milejším překvapením byla skutečnost, že se chystá Prefusův pražský koncert, s nímž jsem už delší dobu nepočítal.

Místem byla MeetFactory, dnem středa a předskokanem slovenský Teapot. Jeho set postupně nabíral na obrátkách, aby na konci vygradoval v perkusní a glitchovou přestřelku prefusovského typu. Příjemná snaha o kontinuitu. Po rychlé instalaci nezbytného vybavení se z dozvučování takřka nepozorovaně přešlo do koncertní roviny. Nelze říct, že by Prefusova alba měla sestupnou tendenci, ale je pravdou, že jeho ranější tvorba mi ve sluchátkách rotovala častěji než desky novější. Proto jsem byl rád, když se splnila očekávání průřezového charakteru koncertního setlistu. Klidnější a méně nápadně deformované novější rytmy byly bez milosti roubovány na ty starší dekonstruované, jejichž rafinovanost spočívá v tom, že žádnou rafinovanost nevnucují. Silnou stránkou Prefuse 73 je typická nepředvídatelnost a neortodoxní beatová avantgarda, tklivé melodie tak byly prorostlé distorzními šumy a glitchovým pípáním vzdálených galaxií. Už tak zběsilé rytmy se dočkaly živého přepracování, díky němuž získávaly lokální gradace nový nádech. Guillermo Scott Herren za djským stolem koncentrovaně pokyvoval hlavou. Na nepříliš hlasitý aplaus méně početného publika reagoval s vrozenou uctivostí, ale diváci ani vystupující se neodvážili opustit svou „comfort zone“.

Jakožto Prefusem odkojený posluchač bych neodešel nespokojený patrně za žádné situace. Nicméně je pravdou, že hvězdy svého dospívání byste raději viděli v živější atmosféře, než jakou mohl nabídnout středeční večer. Ovšem lepší takto, než vůbec.

Info

Prefuse 73 (us) + Teapot (sk)
19. 3. 2014, MeetFactory, Praha

foto © Pepa Dvořáček/Goout

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace