Ema Klubisová | Články / Reporty | 16.10.2022
Na post-hudbu som sa tešila od minulého roka. Vtedy mali výborný koncert v brnenskej Huse na Provázku, ktorého energiu priniesli s možno ešte väčšou intenzitou na pódium Kabinetu múz. Chalani koncert venovali Jurajovi a Matúšovi, ktorí sa deň predtým stali obeťami útoku v bratislavskom queer priestore Tepláreň za to, kým sú. V znamení odsúdenia extrémizmu a nenávisti ďalej zazneli tekná a pokračovala cesta do práce přes Nuselák a späť.
Post-hudba znamená elektropopová fúzia textárskeho umenia Dominika Zezulu a producenta Tomáša Havlena. Ich tvorba je ako ozvučená hra s vnútornými monológmi o samote, medziľudských vzťahoch alebo mestskej jednotvárnosti. Posledný album Svět na konci roku nula stelesňoval existenciálnu apatiu a izoláciu, v ktorej sme všetci počas kovidu boli a možno stále trochu sme. Prehováralo to pred rokom a prehováralo to aj v piatok. O to viac v komornej sále, ktorej veľkosť lepšie konzervuje zážitok a stiera hranice medzi divákom a umelcom. Basy išli celým telom, svetlá kongeniálne reagovali na atmosféru na stagi.
Na post-hudbe baví ich zvuk. Zvedavé, deštruktívne a opäť nanovo budujúce sa beaty. Hudobne minimalistické, no silné, organické a pekne upriamujúce na texty, takže vlastne celkom vybalansované. Táto chémia je cítiť hlavne na živákoch, hudobne aj osobnostne, je zážitok pozorovať úprimnú synergiu a radosť z vystupovania. Zezula sa počas svojich tancov hádzal na zem a pri inštrumentálnej časti Synkáču zavrtel bokmi. Často sa objímali, narážali do seba, rozprávali sa s nami. Vraj majú brnenské publikum najradšej. Myslím, že to je vzájomné.
post-hudba
14. 10. 2022 Kabinet Múz, Brno
foto © Tyn Týna
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
