Články / Reporty

Bezpečný spektákl Public Service Broadcasting

Bezpečný spektákl Public Service Broadcasting

Michal Smrčina | Články / Reporty | 19.11.2018

Předkapelu nepotřebují, představování taky ne. Za devět let existence se vyšplhali do nejrůznějších žebříčků, vytvořili si čitelný rukopis. Zapamatovatelní jsou už od pohledu – kombinace image akademiků v ležérních oblecích, multiinstrumentalistů a klasického „britství“ zjevně funguje. Koncept alb si zpravidla vytyčuje přesné téma, odkazující povětšinou k industriálním či postindustriálním dějinným etapami a líbivé modernistické nostalgii. Absence zpěvu, místo něj užití poučných nebo chcete-li osvětových kinosnímků, spolupráce s British Film Institute. Jak tohle zafunguje ve Futurum Music Baru?

Smíchovský klub se zaplnil požehnaně. Rozhlížím se, ale moje krevní skupina tento večer odtekla jinam. Ocitám se na srazu abiturientů indie rocku, studentů fádního trip hopu, štamgastů Radia 1, šedivé kreativní třídy. Hudba na firemní večírek? Tak zlé to nebude. Album The Race for Space a přidružené záběry kosmicko-politické soutěže zabírají, světla sledují pódium jako reflektory v kárném táboře, protagonisti energicky a suverénně kmitají mezi instrumenty. Sborově se tleská, někdy pokyvuje, óda na radost a úspěchy skvělého lidstva. Hlavně moc neproblematizovat. Public Service Broadcasting sahají do nedávné minulosti s jistotou archivářů a umem skvělých muzikantů, ale vytahují témata i záběry bez kritického ostnu. Jak vstřebat loňské album Every Valley, které mapuje éru horníků v britském Walesu, používá dobové náborové filmy i výpovědi a sleduje rozjetý průmysl až k jeho katastrofálnímu thatcherovskému ukončení a vlně protestů, nezaměstnanosti, vysídlení? Nejde o lekci dějepisu ani radikální politický názor – dějiny jsou zde ploché, oslavují se motivy jako pokrok, utopie a futurismus, zasněný pohled na modernitu a člověka jako míru všeho. Nevím.

Není vlastně fajn, že Británie nedávno konečně skončila s uhlím a tento neekologický průmysl je minulostí? Track All Out sice tematizuje dělnické stávky a policejní zásahy, ale působí jen jako kytarový ohňostroj bez skutečného uchopení historické události. Kapele to zkrátka nevěřím, vidím jen využívání působivých témat za účelem výstavby hladkého monumentu. Vidím bezzubost a uhlazenost multimediálního archivu British Pathé, z dnešní perspektivy zlatavou minulost, co působí hezky, i když tak příjemná nejspíš nebyla. Navíc když kapela tyto problematické etapy a koncepty podbarvuje jásavým, manickým hudebním doprovodem…

Melanž elektroniky, kytar, psychedelie a popu ovšem funguje po hudební stránce a publikum to více než baví, poučný exkurz do minulosti, zábavná estráda, televize Barrandov meets BBC History. Chvíli rozmýšlím, že bych si nostalgický soundtrack užil víc, kdyby byl zbaven obrazů a tematického zasazení. Přesouvám se za sloup. Optimistickou, až popovou skladbu Starliner a přídavky z posledního EP White Star Liner, opusy na lodní dopravu a širé oceány i ocel, už vnímám jen sluchem. Nechávám stranou show a promítané vizuály, působí jen hudba a nakonec jsem přeci jen spokojený. I když mi to trvalo. Diváci si bezpečný historický exkurz každopádně užívají a když v závěru vyskočí na pódium muž ve skafandru astronauta, nadšeně aplaudují celému spektáklu.

Info

Public Service Broadcasting (uk)
16. 11. 2018 Futurum Music Bar, Praha

foto © Gary Howells

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace