Jakub Béreš | Články / Reporty | 26.03.2018
Jen málokterá loňská elektronická nahrávka na sebe upoutala tolik pozornosti jako eponym belfastského dua Bicep. Jejich mix power housu, dunivého techna, psychedelických melodií a devadesátkové ravevové nostalgie vyšvihl producentskou dvojici do první ligy, která nemá problém vyprodat Roxy ani „pouze“ s dj setem.
Přestože bylo jasné, že nepůjde o představení debutu, dalo se litovat toho, že do dvouhodinového programu neprosáklo více nových skladeb než melodická Rain a hitovka Glue na závěr. Dvojici Andy Ferguson a Matt McBriar se na druhou stranu rozvázaly ruce, a tak mohli představit svůj hudební vkus, který už deset let sdílí na svém blogu Feel My Bicep, kde mimo oblíbené tracky ostatních producentů sdílejí i ochutnávky z vlastní tvorby se symbolem tří roztočených bicepsů.
Ty se vznášely i po stěnách klubu. Rotující svalnaté ruce, do kterých byly promítány výjevy posilujících lidí, pak střídaly abstraktnější obrazce doprovázející rozvleklejší zasněné kousky. Zlom přišel s chytlavou Rain, která rozdělila vystoupení na dvě stejně dlouhé části. V té první selekce tracků neměla specifický rukopis producentského dua, v té druhé se přidaly ozvuky devadesátkového junglu a ostrovních klubů.
Éterické a orientální vokály střídaly pokřivené beaty a hutný house. Publikum sice tančilo na všechno, největší radost ale mělo, když došlo na střípky starších tracků z dílny Bicep jako pozitivní Poly Pinapple či chladnější Icebowl. Ta na chvíli utlumila dav před další vlnou silového housu, během něhož se rozsvítil celý sál. Bicep svůj opožděný příchod ale vynahradili další půlhodinkou, zakončenou očekávaným hitem Glue. Ten už příliš nemixovali a jenom ho nechali dohrát během zdravení fanoušků. Dlouhý radostný jásot a spokojené výkřiky dokazovaly, že jejich skvělý dj set sedl do páteční Roxy víc než živé vystoupení.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.