Bílí a černí mužové, Dirtmusic

Australan Hugo Race i jeho americký kolega Chris Eckman se u nás vyskytují poměrně často. A ani s jejich multi-kulti projektem Dirtmusic se v paláci Akropolis nejednalo o první vystoupení na našem území.

A s nadsázkou řečeno, jestli tenhle hudební experiment a mash-up neskončí příští rok na Colours, bude to od pořadatelů velké pochybení. Za předpokladu, že všichni zúčastnění budou ještě v tu chvíli vystupovat pod hlavičkou Dirtmusic a nepřesunou se zpátky ke svým domovským projektům nebo novým hudebním výzvám. Dirtmusic je totiž kapela jako dělaná pro ostravský festival. Mimo to, že se jedná o maximálně zajímavou fúzi, ukazují i rozdíl mezi vnímáním a provedením hudby napříč kontinenty.

Když zjistíte, že přijede kapela, která míchá zemité blues s rockem a výraznými africkými prvky, možná se zprvu leknete. Pak si ale řeknete, že to víceméně smysl má, protože odkud se vlastně blues vzalo. Je to pozůstatek násilného a vynuceného exportu. A s vysoce exportní hudbou si Dirtmusic podmanili těch několik desítek přihlížejících diváků. Bylo by hrozně jednoduché kapelu zaškatulkovat nálepkou world music, byť si o to říká. Ne, blues a africké groovy mají návaznost, kterou zámořská kultura nevymaže. Ale zatímco afričtí hudebníci Baba Sissoko a Moussa Coulibaly si to nepokrytě užívali od začátku, jejich dva reklamně bílé úsměvy lemovaly dvě zachmuřené tváře Race a Eckmana. Protože to, co na normálním koncertě svojí zachmuřeností a odtažitostí působí skvěle, se v kombinaci dvou totálně upřímných a bavících se Afričanů naprosto znehodnotí. Možná to pochopili jak v Americe, tak u protinožců, nebo se možná na „bílé duo“ přeneslo něco z té naprosté uvolněnosti a přirozenosti kolegů, která bezezbytku proudila do publika a zpátky, ale sem tam se nechali strhnout k tanci a úsměvu i oni. Muzika k tomu vybízela. Mix blues, rocku, sem tam nějakého country a afrických prvků se ukázal být tou nejpřirozenější věcí na světě. Dvě elektrické kytary, nějaké ty samply, tradiční africké nástroje, divočejší mix by si člověk možná ani nedokázal představit, ale možná i díky zkušenosti zúčastněných hudebníků to skvěle fungovalo, aniž by na sebe některý z výrazných prvků strhával pozornost.

Dirtmusic, to je silná a zajímavá hudební značka. Při živém provedení navíc krásně ukazuje rozdíl ve vnímání hudby mezi různými kulturami, které ale nakonec jedna věc přece jen spojuje. Hudba. A lepší poselství si snad otevřený člověk ani přát nemohl. O hudebním podkladu nemluvě.