Black Moon: Dědci ve varu

Chodíte rádi na staré filmy? Blbá otázka, jasně. Ale možná nejlepší způsob, jak přiblížit situaci nedělního večera. Takže: Proč chodit na staré filmy? Kromě reminiscence na doby spojené s prvním sledováním daného snímku se nabízí dva hlavní důvody. Jednak řemeslná zručnost, kterou by i mladší sourozenci mohli závidět. A za druhé obsah, přesněji řečeno svébytné zachycení určité epochy či stylu. Na první pohled odtažitá analogie chce říci: Při rozhodování, proč navštívit koncert Black Moon, platily právě tyto motivy. Řemeslnou zručnost chlapcům z Bucktownu (slangová verze Brooklynu) už nikdo neodpáře. A odmyslet si nelze ani koncertní přenos časem do poloviny devadesátek. Ten byl podpořen nejen tím, že Buckshot a 5ft se o trendy ani neotřou, ale také setlistem, který sliboval kompletně přehrát první a zároveň nejznámější nahrávku dvojice – Enta Da Stage. Tah, který v době, kdy mnoho alb z newyorské zlaté éry slaví dvacetileté výročí, není ničím výjimečným.

Výjimečný možná není, ale bez předchozí anonce jsem ho nečekal. Popravdě řečeno jsem si před koncertem ani neuvědomil, že za zády budou mít český Champion Sound. Kapelu, která si kromě hraní s Prago Union už vyzkoušela koncertní spolupráci s nejedním jménem z rapové čítanky klasiků. Několikrát jsem se sám sebe ptal, jestli mají v rapu doprovodné kapely smysl. Jasně, větší kolektiv na stagi lépe vypadá, ale ne vždy dokáže živé nastudování zachytit atmosféru originálu. Tentokrát se to povedlo. Ba co víc, chlapci z Black Moon si jejich přítomnost zjevně užívali a místy jim vyloženě fandili a zejména Radimova (mozek Champion Sound) hra na saxofon dokázala několikrát zahustit atmosféru. Občas se ukázala menší sehranost a potřeba operativní domluvy, ale vždy šlo spíše o drobnosti nebo momenty, kdy oba MCs s chutí improvizovali a místo dodržení scénáře chtěli hlavně bavit. Nicméně na dalších zastávkách evropské tour, které newyorští klasikové odehrají s českou kapelou, už může být jen lépe.

Samotní Black Moon jsou pak asi nejmenší rapové duo na světě. Ne nadarmo se Buckshotovi přezdívá Shorty a kolega 5ft svému jménu také hrdě dostojí. Kromě velikosti upoutal na první pohled ještě fakt, který sice zmínili explicitně („We smoked some trees, yo.“), ale při pohledu na jejich oči to ani nebylo třeba. High as fuck. Rapově 5ft za Buckshotem přeci jen zaostával, ale jeho lopaťácky živočišné pohyby a neskrývaně dobrá nálada dojem bezpečně zachraňovaly. Oba MCs byli navíc až nezvykle bezprostřední. Už během koncertu se podepisovali a ochotně si plácli s každým, kdo nastavil ruku, Shorty neváhal slézt z pódia a celý track odrapovat s fanoušky zavěšenými na ramenou. Při přehrávání debutové desky zněli jistě a z původní atmosféry se příliš nevytratilo. Show nebyla strhující a vlastně ničím výjimečná, přesto mi několikrát dokázala vyloudit úsměv na rtech. Při ohlášení jsem pochyboval, jestli na koncert vůbec vyrazit. Nakonec mohu s klidem říct: stálo to za to. Minimálně kvůli neskrývanému nadšení a umu obou rapperů.