Články / Reporty

Bombino, syn pouště

Bombino, syn pouště

Anna Mašátová | Články / Reporty | 08.09.2013

Legendární malijský hudební Festival au désert musel být letos z důvodu nejisté politické situace zrušen, v Čechách se však během roku vystřídalo hned několik hudebních zástupců lidu Kel Tamasheq. Po omladině Tamikrest a harcovnících Terakaft převzal pomyslnou štafetu Bombino. Dá se říct do třetice všeho dobrého, neboť jeho o poznání rockovější přístup vzbuzuje nadšení po celém světě, návštěvníky pražského Paláce Akropolis nevyjímaje.

Kytarista Omara „Bombino“ Moctar se sice narodil před třiatřiceti lety v Nigeru, patří však ke kmenu Tuaregů. Ve velké rodině čítající sedmnáct bratrů a sester se chlapec musel umět prosadit. Odmítl chodit do školy a aby unikl otcovu naléhání, začal žít se svou babičkou. V matriarchální kultuře vcelku běžná věc, stará žena měla na Omaru dobrý vliv. Vrátil se do školy, období sucha však nomády donutilo k migraci a později i k dlouho trvajícím bojům o svá práva. V táborech začal Bombino poslouchat tuaregské písně stylu „ishoumar“. Slovo pocházející z francouzského „chomeur“, tedy „nezaměstnaný“, se brzy stalo synonymem pro bojující rebely. Když začaly nepokoje, dvanáctiletý Omara uprchl s rodinou do Alžíru, kde se dostal ke kytaře. Otci se myšlenka muzikanta v rodině nezamlouvala, a tak Bombino natruc odešel do Libye, kde s přáteli propadl Hendrixovi, Knopflerovi i Dire Straits. Začal více hrát, často při hlídání stád na pastvě. Brzy se stal vyhledávaným kytaristou a vydal první album Agamgam. Roku 2008 už byl lokální hvězdou a vystupoval s kapelou Tidawt. Díky pomoci neziskové organizace odcestoval do Kalifornie, kde nahrál bluesovou verzi písně Hey Negrita od Rolling Stones pro projekt Stone's World: The Rolling Stones Project volume 2. Bombino se toho roku stal také průvodcem Angeliny Jolie po Nigeru a měl jedinečnou možnost představit svou kulturu a obtíže Tuaregů. První mezinárodní album Agadez vyšlo roku 2011 a ihned následovalo úspěšné světové turné, na kterém předskakoval jak nejslavnější tuaregské kapele Tinariwen, tak třeba Steviemu Wonderovi či JuJu.

Letos přijel do Paláce Akropolis představit nejnovější nahrávku Nomad, která vznikala v Nashvillu pod producentským dohledem Dana Auerbacha z The Black Keys. Chvíli po osmé přivítal Moctara a jeho band hlasitý aplaus. Stačilo jen hrábnout do strun a publikum se začalo jako na povel vlnit. Bombinovy písně jsou sice vystavěné na tradičních tuaregských rytmech, vliv velkých amerických kytaristů je však znát a pod povrchem bublá jak rock, tak blues. Stejně jako jeho pouštní hudební souputníci zpívá o svém lidu, svobodě, těžkostech života bez domova i kráse tuaregských dívek. I když z hlediště několikrát zalétla k pódiu pochvalná slova, Moctar dostál své přezdívce. Bombino je totiž variací na italské slovo „bambino“ a právě s dětskou nesmělostí klopil kytarista oči nebo šeptal poděkování. Klimatizace se pro ten večer moc nepředřela, hedvábné hábity a šátky jen těžko ukrývaly potůčky potu kanoucí z hudebníků.

Jakožto samouk má Bombino jedinečný styl hraní. Štíhlými prsty vybrnkává melodie s nesmírnou lehkostí, přejíždí po hmatníku nahoru a dolů, jako by hladil milenku, navíc se po celou dobu nepřestává usmívat. Radost z hraní byla více než zřejmá. Oproti albu to bylo monotónnější, někdy se až zdálo, že píseň nemá začátek ani konec. Melodie mnohdy sklouzávala k houpavějšímu reggae, rytmus udával důrazný bubeník, který často nepatrně zrychloval a dostával příchozí do mírného tranzu. Vynikající, hodinu a čtvrt dlouhý koncert zakončil dlouhý přídavek. Celá kapela se pak přesunula do předsálí, kde strávila notnou chvíli podepisováním všeho možného.

Turné, které započal Bombino letos v květnu, pokračuje až do prosince. Vyvrcholením bude vystoupení v newyorské Carnegie Hall, Moctarovým snem je ale zahrát si s Carlosem Santanou. Kdo ví, možná si brzy pustíme novinku dvou výjimečných kytaristů na youtube.

Info

Bombino (ng)
5. 9. 2013, Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace