Bordel ve Fabrice (Fabrika Death Fest 2017)

Z práce utíkám o hodinu dříve, krájím jednu zatáčku z Pošumaví za druhou a sestupuju dolů, ve směru na Budějce. Přes vísky jedu jako správný mladoboleslavský zmrd (rozuměj bratranec Pražáka), jen abych stihl to, co si myslím, že stihnout zrovna nutně potřebuju. Chvátám do budějcký Fabriky, na trochu tý rychlý a hlučný muziky a fakt to potřebuju, nekecám. Jednak jako terapii a druhak jsem si dlouho při muzice netrsnul, žejo.

Bez újmy na zdraví i řidičáku jsem na desátou v klubu a právě doznívají poslední tóny mexických Urtikaria Anal. Nabízí se výjev dvou gentlemanů v kožených obličejových maskách v obležení fans, přičemž ten rusovousý v bikinách si užívá o něco víc haptických podnětů. Nicméně jdu si pro limo, očumuju a zjišťuju, že je full house. Plno holek a kluků, dam a pánů od grindu, metalu i hárkóru. Začíná hrát Skřípot.

Jihočeská legendární HC/grind úderka s dvěma křížkama na krku, kterou většina lidí zná pod jménem Gride. Hvězda, monstra, jasná noc a jedem! Kafe, noviny a rohlík s máslem – jasně! Pomalu začínám z hlavy dostávat všechno to patologický chování, který jsem v práci nasál. Na basu drnčí Karel z Dezinfekce, protože stálice basový linky Skřípotu je dlouhodobě nemocná. Avšak Karel mučí skvěle! Rozjíždí se moshpity, stagediving a já zapomínám na pořád čerstvý objetí malých děcek, jejichž fotr sedí za vraždu a matka šlape na čáře. Při rozjezdu Policejní brutality dostávám stylově loktem do nosu, Otec Inus štěká jako samopal a já se cejtím tak nějak šťastnej a konečně čistej. Po delší době a na delší dobu skvělej prachatickej Skřípot!

Čvrthodinová pauza vystačí tak na vystání fronty na pito a stage už okupují regionální Gutalax z Křemže. Tahle goregrindová chrochtačka je ale poslední dobou známá víc ve světě než ve vsi pod Kletí, a hned je slyšet a vidět proč. Hutnej, valivej zvuk a nádhernej vokál plnej animality a duševních defektů. Krása! Rychlejší pasáže střídá pomalá, dunivá tancovačka, která mění parket v obskurní, ale radostný místo na Zemi. V jednom pitu spolu řádí starý metly s nášivkama Mejdnů, holky od punku i kluci, co pamatuju z Obscenu. Pánové v lakýrnických kombinézách vládnou.

O pauze si uvědomuju, že mě tahle atmosféra a lidi dost těší a baví. Taková příjemná změna oproti často do sebe zahloubaný atmošce na psychedelických a shoegazových akcích, jejichž sérku mám za sebou. Večírek uzavírají francouzský Benighted, který všechny přítomný dekonstruujou svým technickým grindcorem top kvality. Smrtelný bicí se softwarovým zvukem, vynikající basa, kytarový vyhrávky, který mají potenciál přilákat nejednoho hard rockera z knajpy přes ulici, a působivej vokální arzenál. Ale to už pozoruju z přítmý barovýho stolku a spokojeně si kontempluju nad tím vším příjemným bordelem, co jsem ve Fabrice dneska zažil.