Čaj o páté s Foals

Ve čtvrtek 28. března se v londýnské Royal Albert Hall konaly hned dva koncerty Foals. Jeden klasický večerní a pak matinée o pozdním odpoledni. Producenti pravděpodobně nenašli jiný volný termín, tak to vyřešili tak nezvykle, že i sám lídr kapely Yannis Philippakis se na twitteru ptal, jestli jsou opravdu první kapelou, která tam bude mít dvě show v jednom dni.

Dorazily jsme na místo o něco dřív s očekáváním dlouhé fronty, ale nic takového se překvapivě nekonalo. Obešly jsme halu, až jsme dorazily k našemu vstupu číslo jedna. Najednou koukáme, pár metrů od nás stojí malý muž v honácké bundě a pokuřuje. Yannis Phillipakis! Kousíček dál stojí fronta asi dvaceti jeho velkých fanoušků, ale ti jakoby nic. Naprosto sureálná situace.

Královská hala prince Alberta je krásná z venku a ještě krásnější zevnitř, majestátní místo pro hlavní koncert celé tour. Foals přicházejí na čas. Začínají výbornou Prelude, následuje svižná Ballons z prvního alba, to už se dav rozehřívá a jakmile začne refrén, všichni chlapi kolem nás začnou skákat jak klokani. Jsme okamžitě odsunuté davem až na kraj mosh pitu. Skoro jak na metalovém koncertě.

Foals pokračují písní Olympic Airways, dalším singlem z debutu, načež se ozývá známá funky kytara na začátku My Number a dav zase šílí. Poté konečně pomalejší Bad Habit, která dá vyniknout nadpozemské akustice koncertní síně. Je slyšet každý nástroj i každé Yannisovo slovo. Už jsem zažila hodně koncertů, ale žádný s tak čistým zvukem. Foals pokračují emotivní Blue Blood, při níž fanoušci chytají druhou mízu.

Následuje Milk and Black Spiders a nejnovější singl Late Night. Když Yannis začne do ticha zpívat první slova, skoro cítím husí kůži. A to samé u další Providence. Kluci v publiku si dělají vlastní program a formují se do kruhu, ve kterém při refrénu začínají tancovat africké tance. Pak už následuje spočinutí v podobě klidné Spanish Sahara, efektní zelené lasery prořezávají hustou mlhu a diváci před podiem si sedají. Konečně vidíme Yannise od hlavy až k patě. Dokonalá atmosféra. Vše rozproudí až bicí z Red Socks Pugie a podobná Electric Bloom, při níž Yannis bouchá do bubínku, div ho neprotrhne, vydává se do publika, jež ho unáší kdovíkam...

Následuje mini přestávka a pak se kapela vrací zahrát instrumentální Moon, na jejímž konci se Yannis publika třikrát zeptá „Are you ready?“ Všichni už tuší, co bude následovat, a hala vybuchuje při Inhaler. Celý set pak ukončuje svižná Two Steps, Twice a všichni zpívají s Yannisem: „Pa-pá, pa pa pa dáááá...“

Obavy, že matinée koncert bude spíš takový odpolední dýchánek, se naprosto rozplynuly. Naopak, vystoupení Foals v Royal Albert Hall považuju za jeden z nejlepších koncertů svého života. Bylo to skvělou živou kapelou, bylo to epickou atmosférou Royal Albert Hall, výbornou akustikou a hlavně tím, co dělá dobrý koncert tím nejlepším – diváky. A ti britští jsou v tomto ohledu těmi nejlepšími.