Ivana Sváčková | Články / Reporty | 01.05.2016
Jak to vypadá, když se Lara Croft, postavička z the Sims, Pikachu a blíže neidentifikovatelný tvor obalený alobalem sejdou na koncertu kapely z Lotyšska? Střet fantazie s virtuální realitou se dnes odehrává na brněnské Flédě. Studentům střední umělecké přijeli na karneval zahrát Pobaltští Carnival Youth - náhoda? Nemyslím si. Ale pokusy o vtípky stranou, čtyřčlenná skupina na svoji první zastávku v moravské metropoli přijela už relativně připravená: za čtyři roky fungování vydala jedno EP a dvě elpíčka, z nichž nejnovější Propeller vyšlo před měsícem a kapela neskrytě přiznává, že inspiraci hledala u ostřílenějších kolegů Wolf Parade nebo Arctic Monkeys. Když už je řeč o polibcích múz, na loni vydaném No Clouds Allowed zase hledejte schované Two Door Cinema Club a the Kooks v období alb Tourist History a Inside In, Inside Out. Byť desky dělí pouze jeden rok, je jistá hudební vyspělost znatelná, písně na Propeller jsou vrstevnatější a méně předvídatelné.
Take off your shoes, dance with me, let it loose, we dance round and round, opposite and upside down. I've always really liked you otherwise I would have been a fool… Pod pódiem se za zvuku chytlavého Octupus pomalu formuje base camp náctiletých fanynek, které jsou bezpochyby cílovou skupinou tohoto kytarového indiepopového mámení a vlastně i vděčným publikem, protože hlasitě tleskají, tancují a snadno zapamatovatelné texty brzy recitují s kapelou. Hodinková euforie. Carnival Youth se na stagi do většího experimentování nepouštějí, postupují podle osvědčených kroků a zdařile rekonstruují studiový materiál. V rámci svého žánru si ale počínají dobře, rozverné kytary a mnohohlasné vokály by na festivalu přilákaly silný hlouček. Carnival Youth zpívají ódu na mládí a nekonečnou zábavu, pátrání po smyslu života odložte na zítra. Never Have Enough rázem pasuju na hymnu prozevlených letních dní.
A jak dál? Je jasné, že na lotyšské popové scéně mají své místo. Vzpomínám na české Charlie Straight, mimochodem vizáží a zvukem dost podobné, kteří po určitý čas dobývali první místa tuzemských hitparád a v rámci mainstreamové popmusic skutečně věděli, kam sáhnout, ve výsledku byla ale jejich existence povrchní. Duhová bublina, co rychle splaskla. Chtíč středo a východoevropských kapel prorazit na západě se mi spojil v reálných číslech po návštěvě debaty s anglickým hudebním producentem Danielem Millerem ̶ zmínka, že v Londýně noc co noc proběhne jedna či dvě stovky koncertů, evokuje obrázek kupy sena a jedné malé jehly.
Carnival Youth (lv)
28. 4. 2016, Fléda, Brno
foto © Tereza Kunderová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.