Články / Rozhovory

Ceny Vinyla z pohledu nominovaných

Ceny Vinyla z pohledu nominovaných

Jakub Šilhavík | Články / Rozhovory | 07.02.2018

Slavnostní vyhlášení 7. ročníku hudebních cen Vinyla proběhne 21. února v pražském Lucerna Music Baru. Jak vnímají význam ocenění samotní nominovaní? Jsou podobná zápolení vůbec relevantní? Na otázky odpovídali hudebníci nominovaní na Cenu Vinyla v kategorii album roku. O své názory se podělil Radomír ze syrové slezské kytarovky Pacino, elektronická producentka Enchanted Lands, David a Veronika z táborského dua Kalle. Wild Tides nominovaní za album Sbohem & šáteček účast v anketě odmítli.

Hudba není sport, aby se v ní soutěžilo, přesto máme neustálou potřebu všechno poměřovat, hodnotit. Jsou hudební ceny v době, kdy máme prakticky neomezený přístup ke všem nahrávkám, stále relevantní?

RADOMÍR (PACINO): Hudební ceny nebyly a nikdy nebudou relevantní. Pokud se sejde patnáct lidí, kteří si řeknou, že budou rozdělovat první místa z pozice hudebních kritiků/publicistů/kohokoliv, je to pro kapely pasivní soutěž. Když tě nominujou nebo vyhraješ, pohoní ti to na chvíli ego, řekneš to babičce, ale to je tak všechno. Nebudu si lhát do kapsy – to, že někdo vyzdvihne veřejně moji desku, je fajn pocit, ale nepotřebuješ papír na to, že si někdo myslí, že jsi lepší než někdo další.

BÁRA (ENCHANTED LANDS): Myslím, že relevanci mají, což stonásobně platí v hudbě alternativní, kde je dost obtížné být nějakým způsobem “vidět”.

DAVID (KALLE): Právě to bezbřehý množství nahrávek staví hudební ceny do zajímavější pozice. Ne všichni posluchači hudby mají tolik příležitostí a trpělivosti na hledání zajímavých nahrávek. Pro mnohé můžou být podobné ceny takovou berličkou nebo sítem. Především tedy pro lidi, kteří nejsou do hudby ponoření. Ti největší hudební entuziasté si samozřejmě žebříček udělají vlastní. Anebo si ho neudělají, protože odmítají brát hudbu jako závod.

VERONIKA (KALLE): Ceny upozorní na aktuální kapely a to řada posluchačů oceňuje. Na druhé straně se díky notné dávce subjektivity stává, že jsou opomíjeny zajímavé kapely. Tak tomu ale bylo asi vždycky.


Ceny Vinyla systematicky upozorňují na jména z okrajových hudebních žánrů. Nakolik se pořadatelům daří přesahovat úzkou základnu zainteresovaných z řad hudebníků a novinářů? Přináší nominace, respektive vítězství větší návštěvnost koncertů nebo více nabídek ke hraní?

RADOMÍR (PACINO): Logicky je těch nabídek víc. Pro leckoho jde pořád o nějakou záruku kvality nebo potvrzení. Spousta lidí potřebuje názor někoho nahoře nebo alespoň někoho v okolí, kdo mu řekne, že poslouchá tu správnou věc. A to je samozřejmě blbost.

BÁRA (ENCHANTED LANDS): Návštěvnost zůstává víceméně stejná, po vyhlášení nominací mi ale skutečně přišlo pár nabídek na koncertování, které by mě jinak možná minuly. Zatím právě v tomhle vidím největší přínos nominace a jsem za všechny příležitosti moc vděčná.

VERONIKA (KALLE): Asi záleží na kapele, jak je “stravitelná” pro širší okolí. Nominace každopádně přináší mediální pozornost, která může přivést nové posluchače.


Ocenění jsou často spjata s pompézním ceremoniálem. Vyhlášení Cen Vinyla připomíná spíše tradiční klubový koncert než slavnostní událost. Nepodkopává skromný koncept večera význam cen?

RADOMÍR (PACINO): Pořád je tam ten princip vyhlášení, prestiže. Na tu poslední otázku ani nevím, jak odpovědět.

BÁRA (ENCHANTED LANDS): Rozhodně ne, sama se nejlépe cítím v menším, klubovém prostředí, a i když samozřejmě nemůžu soudit, troufnu si předpokládat, že ostatní nominovaní to budou nejspíš cítit podobně.

DAVID (KALLE): Pompézní předávání cen by příliš nekorespondovalo s jejich zaměřením na okrajovější žánry, kde se naprostá většina zainteresovaných pohybuje z důvodů jiných než finančních. Na druhou stranu koncept předávání cen, kde hrají tři výraznější kapely české nemainstreamové scény, vlastně nevnímám jako skromný.

VERONIKA (KALLE): Pompézních ceremoniálů se bojím, tohle upřímně vítám.

Domácí alternativní scénu reflektuje hned několik dalších ocenění. Máme tady Vinylu, Apollo nebo žánrové Anděly. Jejich porota a nominace se často vzájemně prolínají. Není těch ocenění na malý český rybníček příliš mnoho?

RADOMÍR (PACINO): I jedna cena by byla mnoho.

BÁRA (ENCHANTED LANDS): Neřekla bych, že je cen příliš a onen rybníček české okrajové hudby bych ani neoznačila za zrovna malý. Důležité samozřejmě je, aby každá z cen vymezila, v čem se liší od ostatních. Ocenila bych taky co nejrozmanitější porotu.

VERONIKA (KALLE): Těžko říct. Mám pocit, že každou z těch cen sledují podobní, ale ne stejní lidi. Všechny tři se mezi sebou v řadě věcí liší.


Koho v nominacích na hudební ceny letos nenajdeme, ale zasloužil by si pozornost?

RADOMÍR (PACINO): Pozornost si zaslouží každá dobrá kapela, což se dá zjistit tak, že jdeš na koncert. Nepomůže ti, že čteš nominace na Apollo, Vinylu nebo Anděly.

BÁRA (ENCHANTED LANDS): Přiznám se, že moc nesdílím pesimismus některých zainteresovaných, ať už z řad publicistů nebo samotných hudebníků, o jakési méněcennosti české hudby. České scéně se podle mě daří dobře, zvlášť v žánrech mimo hlavní proud. Zmínila bych třeba projekt Střed světa, který loni vydal rovnou dvě skvělé desky, nebo aktivity audiovizuálního kolektivu Reaper Death Seal Corporation, věnujícího se současné klubové hudbě. V neposlední řadě bych ocenila taky nezávislé klubové prostory, které jinak z měst bohužel mizí. Takovým vzácným místem je pro mě třeba žižkovský klub Punktum.

DAVID (KALLE): Za pozornost určitě stojí třeba Esazlesa, Lvmen, Vlněna, Or, Aran Epochal, Vole nebo Oswaldovi.

Info

Ceny Vinyla 2017
21. 2. 2018 19:30
Lucerna Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jakub Jirásek, Matyáš Švejdík: Mělo to ducha letního táboru pro dospělý

Libor Galia 12.12.2024

Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.

Alf Carlsson: Zkouším nehrát moc rychle

Jiří V. Matýsek 09.12.2024

Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.

1914: Krev, smrt a utrpení

Abbé 04.12.2024

Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.

Simon Kounovský, Oliver Torr: Dorostli jsme do Axontorr

Libor Galia 26.11.2024

Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.

Czech Metal Studies: Metal se dá zkoumat

Abbé 06.11.2024

Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.

David Boháč (NOC6): Klubovnu nám svěřili na dva roky

Mariia Smirnova 03.11.2024

V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.

Jim Luijten, Micha Zaat (Tramhaus): Utéct hned na začátku

Klára Řepková 23.10.2024

Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.

Brendan Canty (The Messthetics): Hraní naživo je nejlepší balzám na nafouklé ego

Banán 09.10.2024

Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.

Rasťo Rusnák (Kolowrat): Nové piesne vznikali pomaly

Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024

Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.

Red Fang: Pivo a bulšit

Abbé 03.10.2024

Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace