Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 21.06.2014
Čtvrteční hudební maraton se odehrával v přibližně dvaceti pražských klubech, které nabídly hudbu nejrůznějších žánrů, vybrat si tak dokázal prakticky každý. Zahájit večer s živelnou garážovou partičkou Wild Tides se zprvu jevilo jako skvělý plán, proklamovaný začátek vystoupení však nikoho příliš nevzrušoval - Přílivy líně pokuřovaly opření o improvizované pódium u cesty, zatímco zvukař pomalu rozbaloval své nádobíčko. Po více než hodinovém čekání nezbývalo než za zvuků úvodní skladby vyrazit dál. Vystoupení olomouckých Nylon Jail v žižkovském Paláci Akropolis bylo jasnou volbou, jedna z nejlepších koncertních kapel u nás si totiž připravila speciální vystoupení pro natáčení prvního koncertního DVD.
Po vstupu do sálu překvapila neprostupná tma, kdy se jednotliví členové formace pro jistotu ukrývali ještě za černou oponou. Záhy po instrumentálním intru se však intenzivně rozzářila světla a na pódiu se za zvuku No Way zjevil charismatický frontman Jiřin Jirák. Zprvu se staticky držel mikrofonu, aby o chvíli později odhodil kabát do davu a naplno opanoval celou scénu. Neskutečný drive koncertu podpořila vygradovaná dynamika skladeb - intimní balada One World okořeněná zvukem banja se v druhé polovině lámala pod útokem mohutné kytarové stěny. Kapitolou sama o sobě byla rarita Sailing the Soul, kdy se Jiřin proměnil v ďáblem posedlého kazatele. Tetování frontmana během písně Abscissa se dle očekávání stalo vrcholem večera, fanoušci se lačně nahrnuli k pódiu a sledovali, jak Jiřin bez sebemenšího zaváhání vystřihl celou skladbu. Zvuk tetovacího strojku nepůsobil ani v nejmenším rušivě, naopak se stal přirozenou součástí hudby. Další překvapení přinesla akustická verze Abscissa s křehkým ženským vokálem, archetyp milostného duetu - důkaz, že klidná a procítěná poloha Nylon Jail sedne stejně jako rozbouřené výboje.
Neméně intenzivní zážitek nabídli Gagarin v přeplněném sklepení Chapeau Rouge. Screamo, taneční elektronika a vypjaté angažované texty vyvolaly v přítomných doslova šílenství, pot se srážel na okolních stěnách a nad hlavami fanoušků proudila změť těl. Jistou zaměnitelnost skladeb vynahrazovalo ohromné nasazení kapely, početný dav postupně řídl, když slabé kusy odpadávaly únavou a zbylí stateční se striktně drželi textu „Chci dýchat vodu a pít vzduch“. Závěrečnou pohádku na dobrou noc přineslo Nákladové nádraží Žižkov, kde právě dohrávali set indiefolkoví Republic of Two a nadšený dav fanoušků je odmítal pustit z pódia.
Klubová noc United Islands: Alasdair Bouch, Nylon Jail, Tichonov
19. 6. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.