Martin Řezníček | Články / Reporty | 23.07.2017
Ostrava už se těší, že si po čtyřech dnech festivalu konečně oddechne. Zábavychtivý dav po sobě zanechává místy nepěknou spoušť – nájezdníci a plenitelé, Attila a Hunové, Gótové, Čingischánovy hordy. Služby ale fungují docela dobře a město vypadá jako Neapol v době stávky popelářů jen místy. Příroda už navíc chystá sprchu, jako by chtěla vyplavit všechnu nahromaděnou špínu a město očistit od náplav. Návštěvníci festivalu to nicméně vidí trochu jinak, slova „to nás obejde“ jsou jenom bláhové naděje. Ti, kdo zažili střet dvou bouřkových mas na Rock for People 2012 zůstávají klidní, a i když je průtrž intenzivní, většina lidí je víceméně v suchu, schovaná v Gongu nebo pod zastřešenými pódii. To vše ale teprve přijde. Zatím si užíváme koncert od koncertu se zlepšující show ±0 a uznale přikyvujeme; jablko nepadlo daleko od stromu.
Afro Celt Sound System loni vydali vynikající album The Source, kritika nešetřila nadšením, stejně jako významní muzikanti v čele s Peterem Gabrielem nebo Robertem Plantem. Jak už název napovídá, kapela kombinuje západoafrickou a keltskou tradiční hudbu s elektronickými beaty. Energie a nadšení tryskající směrem k divákům v barevných gejzírech přitahuje blíž a blíž, rytmika strhává víc než Boží království, tanečnice se zmítá v extatických pohybech, guinejský hudebník přemáhá napnuté struny kory. Bohatý sound čtrnácti hudebníků z různých koutů světa nadchnul i posluchače, kteří world music jinak neholdují.
fotogalerie z festivalu tady
Sobotnímu večeru a konci celého festivalového programu pak dominovaly elektronické taneční sety. Zatímco na hlavním pódiu se o zmoklý dav bezpečně staral Jamiroquai, na jedné z menších stagí podali strhující výkon Rakušané Gudrun von Laxenburg. Tma na pódiu pročesávaná chladnými odstíny světel za muzikanty, temné synťáky s nádechem techna a lámané beaty nás přenesly do Berlína a byly základem pro rave party. Živé bicí dokonaly zbytek. Hned poté Booka Shade a jako finále Justice – další povedené sety. Po námrdu, jakého se nám dostalo od Gudrun von Laxenburg, už ale všechno bylo málo. Nezbývá než přeskočit poslední kaluž, dopít poslední festivalové pivo a obohatit piplané playlisty pro každou příležitost o nová jména.
Colours od Ostrava 2017
19. – 22. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Colours of Ostrava
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.