Curie eleison! Jaderná zábava v CO.LABS

Divadelní hry se jen zřídka jmenují přímočaře. Obvykle se snaží v budoucím divákovi rozvířit roje představivosti a navnadit ho na to, co se odehraje v útrobách divadla. Umělecké uskupení Bazmek entertainment se s tím tentokrát nemazalo a pojmenovalo svou hru Uran 235. Nic víc, nic míň. Co čekat od názvu, který na jednu stranu působí vágně, jako vystřižený tupýma nůžkama z periodické tabulky, na druhou stranu vyvolává skryté vášně a strachy i s ohledem na události posledních měsíců, let nebo desetiletí?

Není neobvyklé, že se Bazmek entertainment věnují tématům buď vědeckým nebo jinak společensky důležitým. Sami sebe popisují tak, že kombinují různé „bazmeky“, aby mohl vzniknout „entertainment“. Tuto premisu v plné šíři naplňují i ve svém nejnovějším projektu.

Trojice herců, Klára Bulantová, Hynek Tajovský a Petr Hanák, během představení Uran 235 odehrají sérii krátkých etud, jejichž prostřednictvím se výbušnou problematiku snaží ohledávat a zpracovávat. Ruchy, zvuky a beaty je naživo doprovází dvojice hudebníků, Jonáš Svoboda a Ryba. Celá hra tak funguje jako jakási divadelní zkouška, kdy herci zdánlivě vystupují z rolí a pak do nich opět vstupují, ovšem v jiných kontextech a obvykle také v jinak emočně zabarvených situacích. Centrálním kusem techniky, který poutá pozornost a je v ději hojně využíván jako doplňující a poetizující prvek, je camera obscura. Snově rozmazané obrazy, které vznikají projekcí na plátno, volně evokují atmosférický cyklus fotografií polské autorky Kamily Kansy (Consolation, 2019) a pomyslně zahušťují hru: to, co se v projekční bedýnce odehrává, není nic dramatického, nicméně po zvětšení na plátno se to ve své vysoké zrnitosti stává jakýmsi historickým dokumentem, něčím posvátným, snad i trochu zlověstným. Stejně jako ve vztahu k „jádru“ se v nás mísí strach s úctou, nekonečná nejistota a bezbrannost.

I když to zpočátku nemusí být patrné, děj jednotlivých scén nutně počítá s tím, že se divák přinejmenším okrajově orientuje v jaderné problematice. Humor je vystavěn na vědomostech a znalosti historických reálií, charaktery a kontexty často vysvětlují pouze rekvizity či pohyby. Čím víc člověk ví, tím víc se baví. Pracuje se s minimem kulis, maximalizován je prostor pro divákovu představivost, kterou rozvíjí pohyb, mimika i gestika herců umně doplněná hudbou a ruchy vznikajícími v reálném čase. Záznam je použit pouze jednou, a to v případě nahrávky životopisného vstupu o Marii Curie-Skłodowské. Hláška „Curie eleison! Babičko, smiluj se!“, dobře ilustrující schopnost tvůrců hrát si se slovy, vyvolá v publiku vlnu pobavení, která se šíří tak rychle, jak rychle se komu daří slovní hříčku rozlousknout.

Jednotlivé skeče variují žánry, a ač se místy letmo dotknou klišé, snad kvůli vykřičenosti jaderného tématu, velmi rychle ho buď opustí, nebo ho naopak záměrně vyhrotí ad absurdum. Černobyl, jaderný klub, prvek v periodické tabulce, elektrárna jako modla a objekt erotizujících představ, Curie, Oppenheimer, Einstein, ti všichni tu defilují v různých rychlostech a kontextech, takže si divák nakonec domů v hlavě odnáší středně velké uranové smoothie. Rozhodnout se a zjistit, jak vlastně chutná, může trvat i několik dní. Je však dobré si uvědomit, že tenhle drink pijeme všichni a zpravidla nejsme ti, kdo mají prst položený na tlačítku mixéru.