Články / Sloupky/Blogy

Nekonečný štrůdl v káznici aneb Ein Strudel und Nekonečno

Nekonečný štrůdl v káznici aneb Ein Strudel und Nekonečno

Minka Dočkalová | Články / Sloupky/Blogy | 01.08.2021

Ve čtvrtek 29. července proběhla v rámci festivalu Meeting Brno 2021 první repríza inscenace Ein Strudel und Nekonečno. Na svědomí ji mají umělecká uskupení Bazmek entertaiment a Mikro-teatro, odehrála se se setměním na dvorečkové scéně brněnské káznice.

Hra inspirovaná životem slavného matematika a logika Kurta Gödela, narozeného roku 1906 v Brně, s lehkostí a zvídavou hravostí diváka provází jeho dětstvím, dospíváním, vztahem s matkou, stěhováním do Vídně, milostným životem, i následným životem v emigraci v americkém Princetonu. O dynamiku příběhu se starají tři herci: roli Kurta zpočátku ztvárňuje Petr Hanák, Gödelovu personu později rovnoměrně alternuje Lucie Hrochová a Veronika Všianská. Prostřednictvím dialogu tří, uměřeně doprovázeného akordeonem Ondřeje Zámečníka, je divák vtažen do děje a stává se svědkem událostí života svérázného muže, který se proslavil za hranicemi naší země.

Inscenace je plná matematických pouček, filosofických otázek i slovních hříček, vizuálně je dotvářena jednotlivými ingrediencemi vídeňského štrůdlu, který celý děj implicitně propojuje. Pokouší se též o interaktivitu - diváci v jednom momentě obdrží od herců plánek amerického vědeckého pracoviště i s popisy tamních géniů, a jakmile se zorientují, hraje se dál. "Alberte, vy dneska jedete bomby!" opáčí v jednom momentě Gödelova žena na sofistikovanou lichotku Alberta Einsteina, který byl toho času Kurtovým blízkým diskusním partnerem. Ten kontruje "ale kdepak, bomby jede Oppenheimer", a poučené publikum obratem pobaveně reaguje na pokročilý dad joke.

Ein Strudel und Nekonečno je sladkobolně, avšak rozhodně ne pateticky koncipovaná hra, která líčí nesnadný život muže, jehož genialita byla vyvažována nekonečným strachem z toho, že ho někdo chce otrávit, a jeho ženy Adély, která poskytuje druhý pohled na to, jaké je to žít se svérázným intelektuálem.

Paralyzující obava z jedů nakonec Gödela skutečně zabila. Zemřel hlady a vážil pouhých 29 kilogramů.

Info

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

5 zimních písniček pro tichou noc podle Full Moonu

redakce 22.12.2024

Dá se u nich rekapitulovat celý rok, stejně jako celý život, můžete být trudní a veselí a nejlíp všechno najednou.

Šejkr #145: Peříčka

Michal Pařízek 13.12.2024

Nikol Bóková vydává svoje Feathers zítra, dneska večer na Radiu 1 si dáme jednu ve světové premiéře. Feathers, peříčka.

Proč je jetel špatným křesťanem? Protože si nepřeje být spasen. (Gurumánie)

Minka Dočkalová 12.12.2024

Hra o čtyřech hercích není pro divadelní uskupení Bazmek entertainment nic neobvyklého, prvek interaktivity mě děsil jen zpola, i když LARPy spíš nemusím.

Preview: Le Guess Who? 2024

Maria Pyatkina, David Čajčík, Michal Pařízek 29.10.2024

Pokud někde objevovat, tak právě tady. Vybíráme z napěchovaného programu devět jmen.

Šejkr #140: V obraze

Michal Pařízek 04.10.2024

Dneska v osm večer na Radiu 1 spolu s Angeles Toledano, Melike Şahin, Autumnist, Juliánem Mayorgou nebo Cindy Lee. If You Hear Me Crying… leave me alone.

Šejkr #139: „I’m sure we’re not the only ones“

Michal Pařízek 20.09.2024

Šest dní u moře uplynulo tak rychle, že jsem se ani neotočil, a určitě nejen proto, že tam bylo 15 stupňů. Ale ve stínu toho, co se dělo/děje tady, už…

Šejkr #138: Prsten

Michal Pařízek 06.09.2024

Okruží severu sedí kolem mozku pevně a (možná) napořád, podobně jako prsten, který mám na prstě snad po třiceti letech. Přišel ke mně před Rouge, komu tak asi patří? Forget…

Tak daleko, tak blízko: Mario „Dust“ La Porta (Psychopathic Romantics)

redakce 29.08.2024

Mario „Dust“ La Porta si zařídil svůj bar, aby se měl kde zašít, taky si tam hrává. A se svojí kapelou jezdí po světě. Přijedou i do Kaštanu.

Šejkr #137: V přízemí

Michal Pařízek 23.08.2024

Štvanice minulý pátek hořela. První pražský Underground Overtake se povedl náramně, atmosféra euforická a velká stage, která u Bike Jesus vyrostla, byla zatraceně funkční i slušivá.

Válová a Janáček, abstrakce na třetí

Veronika Mrázková 13.08.2024

Současně je právě marnost a nevědomost, kde začít a kde skončit, vzrušující. Tlumí racio a vynucuje si takové oddání dílu, které se obejde bez faktického výkladu či pointy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace