DAAU: Nemuset splňovat žádná očekávání

Festival Alternativa už dávno odkryl svůj program, není tedy překvapením, že se do Čech vrací kultovní belgická kapela DAAU – Die Anarchistische Abendunterhaltung. Volně můžeme úryvek z Hesseho Stepního vlka přeložit jako „anarchistická večerní zábava“, estráda vás ale nečeká. Skupina byla od počátků označována za pionýry moderního klasicistního hnutí. Jenže termín klasická hudba jim brzy přestal stačit. Rozešli se s nahrávacími společnostmi a začali si věci dělat po svém. Před deseti lety založili vlastní label Radical Duke, letos v říjnu pak vyšlo sedmé řadové album Eight Definitions, které míchal Boris Wilsdorf, starající se kupříkladu o mixy Einstürzende Neubauten. Novinka má na obalu fénixe a stejně jako toto bájné zvíře se DAAU vracejí k minimalistickým kořenům. O tom, co je definuje, mluvil kontrabasista Johannes D'Hoine.

Jak bys popsal hudbu, kterou tvoříte, někomu, kdo ji nikdy neslyšel? Je-li to vůbec možné...
To je opravdu složité. Děláme instrumentální hudbu, obecně ji popisujeme jako takový výlet. Rozhodně to není žádný pop... Snažíme se vyprávět příběhy a brát lidi na společné putování. Každopádně to, co děláme, se dá těžko porovnávat s jinou muzikou.

Před několika týdny vyšlo vaše nové album...
Prozatím sedmé. Protože kapela funguje přes dvacet let, rozhodli jsme se ohlédnout do minulosti a vybrat to nejlepší, zaznamenat proměnu. V naší historii byla různá období, která se na desce odráží. Od naprosto akustických až po elektronické kusy, navíc jsou tam bicí. Při natáčení jsme přemýšleli nad tím, co definuje náš zvuk, proto jsme zvolili název Eight Definitions. Přesto deska není podobná ničemu, co jsme dosud nahráli. Rozhodli jsme se najít komponenty, které charakterizují DAAU, právě pomocí posledního alba. Snad jsem to popsal dobře. Byla to zábava.

Na jaře jste ohlašovali název Ten Definitions, deska ale vyšla s redukovaným názvem.
Zpočátku jsme měli deset věcí, ale jak jsme album připravovali, zjistili jsme, že se dva tracky nehodí. Možná je použijeme v budoucnu.

Zveřejnili jste seznam alb, která vás při natáčení inspirovala. Nalezneme na něm jména jako Brian Eno, Jan Jelinek, Pink Floyd, dokonce Johannes Brahms. Z Eight Definitions ale místy zazní i klezmer a dub.
Ano. Dub a klezmer se v naší muzice objevují už dlouho. Ten seznam je spíše reflexí toho, co nás aktuálně zajímalo, nicméně máme značně rozsáhlý rejstřík téměř všech hudebních stylů, které posloucháme. Dub i klezmer jsou jednoznačně žánry, které se nám líbí.

Jak důležitá je pro vás vizuální stránka, ať už plakátů či obalů desek? Právě booklety jsou mistrovskými kousky...
Umění a hudba jsou spojené nádoby. Než začneme s nahráváním desky, nemáme jasnou představu o vizuálu. Obvykle hledáme v okruhu známých nebo se snažíme najít někoho, kdo by naši ideu naplnil. Když si objednáváme výtvarné dílo, nadneseme naše myšlenky, názory, pozadí věci a čekáme, co se z toho zrodí. Jinak se do procesu moc nezapojujeme. Pravda, předposlední album jsme se rozhodli nabízet v dřevěném obalu, sháněli jsme proto někoho, kdo by ho zvládl vytvořit. Eight Definitions dělalo studio Afreux. Vidělas už obal v reálu?

Ne, bohužel ne, jen na internetu.
Je opravdu povedený.

Jaké je pozadí vzniku vašeho labelu Radical Duke? Stalo se tak z důvodu rozčarování z předchozí neúspěšné spolupráce s velkými firmami jako Sony?
Bylo to spíše z potřeby umělecké svobody než z deziluze. Sony si DAAU našlo jako klasicko/experimentální projekt, nicméně očekávání se nenaplnila ani z jedné strany. Poté jsme byli chvíli u Columbie. Na vlastním labelu si můžete dělat, co chcete, což nám samozřejmě vyhovuje.

Jaké je aktuální složení DAAU? Na facebooku máte členy tři, na webu zase jiná jména, koho uvidíme v Praze?
Jsme čtyři. Já na basu, klarinetista Han Stubbe, akordeonista Roel von Camp a bubeník Pirroen Stevens.

Z tvého pohledu, protože nejsi v DAAU od počátku - je nějaký viditelný a slyšitelný posun kapely po dvou desítkách let na pódiu?
Samozřejmě. Všichni jsme o dvaadvacet let starší! Jinak doufám, že se vyvíjíme. Když slyšíš první nahrávku, je cítit, že ji dělali mladí lidé. Ne že by byla špatná, je prostě jiná. Každá další deska se liší, snažili jsme se nacházet nové podněty. Vlastně jsme se ani snažit nemuseli, dělo se to samovolně. Také proběhlo několik změn v obsazení, s kterými přišla jiná dynamika, třeba když odešel houslista. Hráči, co odešli, se nedají nahradit, každý má jinou energii. Abych to shrnul. Muzika se jistě proměnila, jak stářím a osobním vývojem jednotlivých členů, tak personálními změnami v kapele.

Zaznělo slovo svoboda. Co znamená „svoboda“ pro DAAU?
My nikam nezapadáme. Svoboda pro nás znamená především to, že je jedno, jestli hrajeme klasiku či rock. Nikdy tu nebylo nucení, abychom se vměstnali do nějakého šuplíku. Můžeme si vymyslet cokoliv a víme, že se najdou lidé, kteří za námi půjdou, ať se vydáme jakýmkoliv směrem. Máme speciální publikum, které hudbu neškatulkuje, jen si jednoduše užívá toho, co vytváříme. To je svoboda. Nemuset splňovat žádná očekávání, dělat jen muziku, kterou chceme a na kterou diváci přesto přijdou.