Dalibor Hála (VlčkoviceFest): Objevit pár nových věcí i pro sebe

VlčkoviceFest je každoroční víkendová multižánrová akce, jejíž první ročník proběhl už před patnácti lety, to ještě pořádalo občanské sdružení Podblanicko. Výlet na adresu Vlčkovice 1, Neustupov stojí za úvahu nejen kvůli velmi pestrému programu nejen hudebních interpretů (Vesna, Živé kvety, Vasilův rubáš, Jiříkovo vidění ad.), originální je i letošní výzva Pošli spacák dál. Za ní se skrývá sbírka vybavení pro pobyt venku pro klienty terénních programů a kontaktních center Magdaléna, což kvitujeme velmi. Stany, spacáky, karimatky, pohorky i vařiče, vracet se domů můžete polehku. Dalibor Hála nám poodhrnul zázemí celé veselice ještě o trochu víc.

Dotýkají se vás současná bezpečnostní opatření, ať už prostorově nebo že jste zvyklí na vyšší počet návštěvníků?

Stávající omezení jsou na 1 000 osob na akci. Na festivalu pracuje cca 100 dobrovolníků a účinkujících se u nás za víkend otočí cca 200. Teoreticky nám zbývá 700 lidí do naplnění limitu. Chceme mít i nějakou rezervu, a tak bude počet prodaných vstupenek nižší. Na náš festival ale standardně jezdí kolem šesti set diváků, a tak by nemuseli tato omezení vůbec pocítit.

Festival pořádáte pod kuratelou obecně prospěšné společnosti Statek Vlčkovice – jak a proč vznikl, jaký máte vztah k historickému ovčínu?

Začnu odzadu. Historický ovčín se zdobným štítem, který zbudovali roku 1869 Chotkové, je vizuálním centrem statku ve Vlčkovicích. Ovčín je i centrem festivalu, nejen protože v něm celý festival začal, ale má největší pódium, infostánek, velký bar, ve veřejnosti nepřístupné části pak zázemí pro kapely. Je pravou hospodářskou budovou. Přes rok slouží chovaným statkovým zvířatům, přes festival obhospodařuje velké množství lidí. Organizace Statek Vlčkovice dělá hlavně sociální projekty – provozujeme sociální bydlení, sanaci rodiny a sociálně aktivizační službu. Co se pod těmito označeními skrývá, najdou čtenáři na webu naší organizace www.statekvlckovice.cz. Festival pak slouží pro pobavení jeho návštěvníků, dobrovolníků i nás pořadatelů. Funguje ale také jako propagace organizace samotné a napomáhá i finančně jejímu fungování. Výtěžek z festivalu pomáhá organizaci právě v rozvíjení sociálních projektů.

Hodně lidí má pořád za to, že se toho moc neděje, že festivalová mapa je prázdná nebo že probíhají akce spíš pokoutního charakteru. Ale když se podívám na váš program, je velmi široký: několik scén, hudba, divadlo i filmy, chilloutová scéna, festivalová louka, fořtovna, taky fotbalový turnaj, výstava ve stodole, na závěr bohoslužba… To je pěkná nálož. Jak vidíš letošní sezonu, chystáte se, tedy lidi z pořadatelského týmu, na jiné akce?

Snažíme se festival mít pro jeho návštěvníky každý rok něčím originální a zábavný od rána do večera. Proto i přes malý prostor tolik muziky a dalšího programu. Co se týče naší návštěvy jinde, tak máme raději akce komornějšího charakteru. Chystáme se navštívit a asi i trochu vypomoct na malém festiválku Podzimní snění u Bělče nad Orlicí. Loni jsme se zajeli podívat na festival do nedalekých Všetic. Většinou nás ale akce z okolí programově moc nelákají, a proto se snažíme nabízet našim divákům právě takové umělce a zábavu, která je v regionu ojedinělá.

Lajnap máte pestrý, Něco něco vedle kapely Slut, Vesna a proti tomu Živé kvety… příjemný maglajz. Jak vzniká program, máte nějakou dramaturgickou linku?

Snažíme se oslovovat kapely, které nejsou v regionu příliš známé a mohou ho tak obohatit. Také sledujeme kapely, které na scéně začínají a rádi je podporujeme. A před tato dvě kritéria samozřejmě musíme postavit dvě tři známá jména, která fungují hlavně jako lákadlo - headlinery. Přemýšlíme i nad poměrem návštěvníků z regionu a těch, kteří na nás jezdí z Prahy. Ač se to nezdá, je za složením programu poměrně velká debata osmičlenné programové rady, která přes všechny názory musí skončit shodou, kterou pak vidíte na festivalovém plakátu.

Nevím, jestli tomu říkat doprovodný program, ale vedle muziky si dáváte dost záležet i na jiných bodech – zajímavé workshopy, diskuze… co bys vyzdvihl?

Z workshopů bude pro děti jistě lákavý kovář, pro umělecky více profilované pak workshop linorytu, pro sportovně zaměřené kejklíř se školou žonglování. Dospělí určitě ocení zajímavý a zároveň naučný workshop Horské služby. Po promítání dokumentů v našem festivalovém kině budou besedy s jejich tvůrci. Ty se snažíme organizovat každoročně. Každoročně zajímavějším je také prostor Fořtovny ve Vlčkovicích, který je jen pár minut příjemné chůze od statku. Tamější program je koncipován hlavně pro rodiny s dětmi. Těšit se můžou na hudbu, koupání v rybníce, dětský program a letos poprvé i na klasickou maringotkovou střelnici, kde svým blízkým mohou vystřelit růži z papíru.

Letošní ročník asi představuje i jisté ekonomické riziko – jak jste financováni? Jste závislí pouze na vstupenkách nebo spolupracujete s nějakými subjekty, jsou ve hře i dotace? Na jakých základech stojí festival, který jste začali dělat už před patnácti lety?

Po letech se nám postupně podařilo financování našeho festivalu rozprostřít do zdravého mixu zdrojů. Prodej vstupenek, vlastní prostředky zbylé z předešlého ročníku a podporují nás instituce státní, krajské i soukromé. Postupem času jsme se naučili psát žádosti o granty a dotace, abychom s jejich podporou mohli mít festival zase o něco lepší. Také máme partnery, kteří s námi za lepších finančních podmínek spolupracují.

Náš festival ale stojí hlavně na lidech. Jádrem všeho jsou dobrovolníci, kterých na festivalu pracuje asi stovka. Ti jsou řízeni lidmi z vedení organizace, ale podstata je už od začátků v dobrovolnících. Bez nich bychom mohli zorganizovat leda tak pěknou garden party.

Jaká tuzemská hudba tě zaujala za poslední rok?

Nedávno jsem objevil zpěváka 7krát3. Jsem zvědavý, kam se jeho tvorba bude ubírat. Na festivalu budeme mít rapující Gondor Flames, na které se moc těším, protože jsem je naživo ještě neslyšel. Dlouhodobě mě baví etablovaná Mucha, její album Tos posrals považuju za textařský masterpiece. Pro sebe jsem si jí už před nějakou dobou označil jako Joan Baez českého pornofolku. V poslední době si také poslechnu rád trio Nina Rosa nebo Báru Zmekovou.

Slovo na závěr?

Podporujte malé akce s unikátní atmosférou. Nemusí to být zrovna VlčkoviceFest. Snažte se hledat a poznávat nové umělce, podporujte regionální kulturu a přemýšlejte, proč jiné baví to, co vás ne. S tímto přístupem jistě objevíte pár nových věcí i pro sebe.