David Čajčík | Články / Reporty | 18.05.2014
Tým United Islands v pravidelných intervalech přiváží hvězdy světové hudby (jak ve smyslu world, tak ve smyslu světové) i na samostatné koncerty. Po Joeovi Bonamassovi a Rachidu Tahovi přijeli do žižkovské Akropole na své první české vystoupení dánští disco-punkeři WhoMadeWho.
Předkapela byla vybrána promotéry z internetové soutěže a vděčný úkol zahrát si na jedné z legendárních stagí v Praze padl na strahovské We Are Analogs. Pro trojici mladých hudebníků to byl velmi pravděpodobně dosud největší koncert, který na samotném začátku zaváněl fiaskem v podobě vylidněné Akropole, vydatně kontrastující s narvaným guestlistem. Naštěstí se ukázalo, že lidi pouze tráví čas ve foyer a přilehlých barech. Profesionálně zvládnutému vystoupení nebylo objektivně co vytknout. Hudba se jasně hlásí k post-punku, zdelayovaná kytara trylkuje, rytmický aparát groovuje, znáte to. Kluci by se určitě našli i v post-rocku, jen vynásobit délku skladeb dvěma. Ale takové TO, díky kterému by byli zapamatovatelní, jim nepochybně schází.
Stačí zadat do Google Pictures WhoMadeWho a máte o zábavu postaráno. Sebeironie třem seveřanům nechybí, a i když zvolili pro pražskou zastávku relativně konzervativní motýlkovo-kravatový outfit (porovnejte s kostrou, farářem nebo nahotou), tak zappovský knírek kytaristy Jeppeho Kjellberga posloužil k všeobecnému obveselení. Vzhledem k nástrojové vytíženosti nemnoha členů kapely zůstává naprostá většiny elektroniky v přednastavených samplech, což nemusí být vždycky na škodu. Takto se mohli oba chlapíci v popředí věnovat bohaté a netrapné interakci s publikem, a to především se sličnými slečnami v předních řadách – circle pit, do kterého se nebojíte vstoupit. Stále neuspokojivě (ne)zaplnělý sál měl skutečně nad očekávání dobrou atmosféru, která připomínala vydařenou diskotéku.
Hudební aranžmá tomu napomáhaly – oproti spíše rádiovým albům se místy vydatně šláplo na plyn, tedy na distortion spínač. Hity umějí WhoMadeWho psát velmi dobře, jen z posledního alba jsou Dreams, The Morning nebo Another Day tutovky. A chytře poskládaný set neměl slabou chvilku, snad i díky rozumné délce. Nikdo nebude vychvalovat instrumentální náročnost jejích hudby, stejně jde především o to, jak dokážete 4/4 rytmy a pár akordů prodat. A tohle vyšlo draho. Navíc přiznaný akcent ve zpěvu je často dost sexy (teď teda myslím spíš na Björk) a Tomas Høffding zpívá skvěle. A nelze se nezmínit o techno třešničce na závěr. Největší hit Bennyho Benassiho byl až překvapivě logickým a vhodným vyústěním celého večera. Od hitu k hitu přes hity, dá se říct.
Co se naopak říct nedá, je, že WhoMadeWho přesvědčili jen přesvědčené. Značná část obecenstva fanoušky asi ani nebyla a ocitla se v paláci severských tanečních rytmů spíš náhodou. A víte co? Možná už jimi jsou. Satisfaction.
WhoMadeWho (dk) + We Are Analogs
16. 5. 2014, Palác Akropolis, Praha
foto © Jan Kuča
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.