3DDI3 | Články / Reporty | 14.04.2016
Á raz-dva-tři. Po loňském úspěchu na Colours se k nám do republiky a do Ostravy vrátili Rodrigo a Gabriela jako bumerang, jen vyměnili dech letního větru a zpěv ptáčků za téměř divadelní prostředí. Bývalý plynojem v dolních Vítkovicích, nyní multifunkční aula Gong, se otřásal v základech. Štěstí že plyn i ta bomba jsou už dávno pryč, protože od strun málem létaly jiskry. Výbuchy trashmetalového flamenca střídalo komorní povídání o historii kapely, o hudbě, otázky a odpovědi, včetně hry na přání.
Začínalo se téměř na čas (deset minut po sedmé) a než se několik opozdilců usídlilo v sedačkách, dělaly uším společnost skladby od Tool, příjemně vnadily na to, co přijde. Hned po úvodní pecce si vzal slovo Rodrigo a stanovil pravidla hry. Jelo se v částečně připravené improvizaci, bez setlistu, v níž vzdávali hold svým heavymetalovým kořenům. Kdysi dávno v Mexiku, vyprávěla Gabriela, byl totiž Rodrigo členem kapely Tierra Acida, ale být v Mexiku metalovou kapelou není moc dobrý nápad. Úspěch nebyl valný. Rozpadli se, ovšem ne dříve, než přišla i Gabriela, a pak se ti dva výtečníci vydali do dálekého Irska, kde asi před šestnácti lety vznikli Rodrigo y Gabriela, jak je známe dnes. Během příjemných monologů či dialogů s publikem toho o sobě hudebníci řekli poměrně dost.
Uvolněná atmosféra se vzpomínáním na své začátky i povídáním o současnosti kapely a nahrávání doma v Mexiku doslova bořila bariéry. Pomalu jim propadali všichni. Do toho vysekli hold Metallice, Megadethu i Anthraxu. Fantastický cover Battery duněl jako ještě nikdy. Prvotřídní zvuk v hale proměnil dvě kytary v pekelné nástroje, takhle dobře ty věci nezní ani na desce. Decentní vizuál s detaily na struny skvěle dokresloval hru - nic převratného, jen na hlavu posadíte kamery a jaká to je paráda. Hráli pecky z dva roky starého 9 Dead Alive, 11:11 i svého eponymního alba a taky nové kusy, které Rodrigo doprovodil zpěvem. První anglický, druhý (povedenější) španělský. Vrcholem večera bylo pozvání na pódium zájemce (nešlo odolat, šel jsem) z publika. Nevšední zážitek, když si s nimi podupáváte do rytmu, vidíte je z blízka, vidíte, jak je to baví, jak ti dva žijí hudbou a mají radost, že se bavíte vy. Hudba skrze vás prostupuje, ruce tleskají na automat, i když už je skoro necítíte. Gabrielino klepání na kytaru je nakažlivé, ta síla úderů do strun, nemyslitelné experimenty, temperament. Pohltí a utíká to rychlostí jednoho brnknutí na strunu.
Závěr vygradoval jako na správném metalovém koncertě. Pro přídavek se větší část ze dvou třetin zaplněné haly nahrnula těsně před pódium a dovolávali se návratu kytarových velmistrů. Ti opravdu přišli, se stylovým nášupem, který gradoval až do konce. Jsme sice téměř na začátku, ale zatím hudební zážitek roku. A to chtějí letos přijet ještě jednou!
Rodrigo y Gabriela (mex)
12. 4. 2016 19:00
Multifunkcni Hala Gong, Ostrava
foto © Olga Staňková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.