Články / Reporty

De metal en las guitarras acústicas (Rodrigo y Gabriela)

De metal en las guitarras acústicas (Rodrigo y Gabriela)

3DDI3 | Články / Reporty | 14.04.2016

Á raz-dva-tři. Po loňském úspěchu na Colours se k nám do republiky a do Ostravy vrátili Rodrigo a Gabriela jako bumerang, jen vyměnili dech letního větru a zpěv ptáčků za téměř divadelní prostředí. Bývalý plynojem v dolních Vítkovicích, nyní multifunkční aula Gong, se otřásal v základech. Štěstí že plyn i ta bomba jsou už dávno pryč, protože od strun málem létaly jiskry. Výbuchy trashmetalového flamenca střídalo komorní povídání o historii kapely, o hudbě, otázky a odpovědi, včetně hry na přání.

Začínalo se téměř na čas (deset minut po sedmé) a než se několik opozdilců usídlilo v sedačkách, dělaly uším společnost skladby od Tool, příjemně vnadily na to, co přijde. Hned po úvodní pecce si vzal slovo Rodrigo a stanovil pravidla hry. Jelo se v částečně připravené improvizaci, bez setlistu, v níž vzdávali hold svým heavymetalovým kořenům. Kdysi dávno v Mexiku, vyprávěla Gabriela, byl totiž Rodrigo členem kapely Tierra Acida, ale být v Mexiku metalovou kapelou není moc dobrý nápad. Úspěch nebyl valný. Rozpadli se, ovšem ne dříve, než přišla i Gabriela, a pak se ti dva výtečníci vydali do dálekého Irska, kde asi před šestnácti lety vznikli Rodrigo y Gabriela, jak je známe dnes. Během příjemných monologů či dialogů s publikem toho o sobě hudebníci řekli poměrně dost.

Uvolněná atmosféra se vzpomínáním na své začátky i povídáním o současnosti kapely a nahrávání doma v Mexiku doslova bořila bariéry. Pomalu jim propadali všichni. Do toho vysekli hold Metallice, Megadethu i Anthraxu. Fantastický cover Battery duněl jako ještě nikdy. Prvotřídní zvuk v hale proměnil dvě kytary v pekelné nástroje, takhle dobře ty věci nezní ani na desce. Decentní vizuál s detaily na struny skvěle dokresloval hru - nic převratného, jen na hlavu posadíte kamery a jaká to je paráda. Hráli pecky z dva roky starého 9 Dead Alive, 11:11 i svého eponymního alba a taky nové kusy, které Rodrigo doprovodil zpěvem. První anglický, druhý (povedenější) španělský. Vrcholem večera bylo pozvání na pódium zájemce (nešlo odolat, šel jsem) z publika. Nevšední zážitek, když si s nimi podupáváte do rytmu, vidíte je z blízka, vidíte, jak je to baví, jak ti dva žijí hudbou a mají radost, že se bavíte vy. Hudba skrze vás prostupuje, ruce tleskají na automat, i když už je skoro necítíte. Gabrielino klepání na kytaru je nakažlivé, ta síla úderů do strun, nemyslitelné experimenty, temperament. Pohltí a utíká to rychlostí jednoho brnknutí na strunu.

Závěr vygradoval jako na správném metalovém koncertě. Pro přídavek se větší část ze dvou třetin zaplněné haly nahrnula těsně před pódium a dovolávali se návratu kytarových velmistrů. Ti opravdu přišli, se stylovým nášupem, který gradoval až do konce. Jsme sice téměř na začátku, ale zatím hudební zážitek roku. A to chtějí letos přijet ještě jednou!

Info

Rodrigo y Gabriela (mex)
12. 4. 2016 19:00
Multifunkcni Hala Gong, Ostrava

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace