Zdeněk Němec | Články / Reporty | 18.02.2015
Malá, přátelská a útulná. Taková je pražská Kavárna Potrvá, kterou v sobotu 14. února (tohle datum si zapamatujte, protože bude figurovat v žebříčcích za rok 2015) navštívila mezinárodní trojice hudebníků. V Praze se poprvé představil projekt B/B/S/ a jen těžko mohla parta pořadatelů vybrat vhodnější flek.
Kanaďan Aidan Baker s Nadjou (nebo bez) neustále křižuje Evropu. Do naší domoviny zavítal nejednou a jeho povědomá tvář nastupuje před publikum jako první. Smyčcem na kytaru jemně startuje první set. Vyzařuje z něj klid. K Bakerovi se připojuje Andrea Belfi, jehož role za bicí soupravou klame. Ne, není to jen bubeník, ale taky perkusionista, hráč smyčcem na činely a především jedna třetina celku. Jednotlivé iniciály v názvu kapely jasně definují vztah vystupujícího Kanaďana, Itala a Nora. V okamžiku, kdy sestavu na pódiu doplní i roztržitý Skodvin, je zřejmé jak moc je každá ingredience důležitá.
Poslední deska NK012 mě zatím nezasáhla, jak jsem čekal. Když nad tím teď přemýšlím, tak to bude „neukázněným“ poslechem, který je u minimalistické až ambientní psychedelie rozhodně nedostačující. Stejné je to s koncertem a zřejmě proto kapela rozdělila produkci do dvou částí - soustředění na max!
Aidan Baker, Andrea Belfi a Erik K Skodvin jsou natolik silné a inteligentní osobnosti, že nemají potřebu dávat svou důležitost najevo. Naopak. Občas je vidět, jak si navzájem pomáhají s rozvinutím hudebního motivu a gradující improvizací. Případně si jdou z cesty a vypadá to, že se hudba prakticky vytrácí. Už jste někdy viděli hrát kytaristu na struny trčící z ladící mechaniky? Je slyšet pouze Erikova vrzající židle nebo mačkání čudlíků, a přesto má dopad mikroskopického koncertu B/B/S na vnímavého posluchače neuvěřitelnou sílu. Pokud navíc vycházíme z předpokladu, že všechny zvuky, které nás obklopují, mohou být za jistých okolností hudbou, dostáváme se k nejčistší definici ambientní hudby.
B/B/S/ (ca/it/nor)
14. 2. 2015, Kavárna Potrvá, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.