Zdeněk Němec | Články / Reporty | 18.02.2015
Malá, přátelská a útulná. Taková je pražská Kavárna Potrvá, kterou v sobotu 14. února (tohle datum si zapamatujte, protože bude figurovat v žebříčcích za rok 2015) navštívila mezinárodní trojice hudebníků. V Praze se poprvé představil projekt B/B/S/ a jen těžko mohla parta pořadatelů vybrat vhodnější flek.
Kanaďan Aidan Baker s Nadjou (nebo bez) neustále křižuje Evropu. Do naší domoviny zavítal nejednou a jeho povědomá tvář nastupuje před publikum jako první. Smyčcem na kytaru jemně startuje první set. Vyzařuje z něj klid. K Bakerovi se připojuje Andrea Belfi, jehož role za bicí soupravou klame. Ne, není to jen bubeník, ale taky perkusionista, hráč smyčcem na činely a především jedna třetina celku. Jednotlivé iniciály v názvu kapely jasně definují vztah vystupujícího Kanaďana, Itala a Nora. V okamžiku, kdy sestavu na pódiu doplní i roztržitý Skodvin, je zřejmé jak moc je každá ingredience důležitá.
Poslední deska NK012 mě zatím nezasáhla, jak jsem čekal. Když nad tím teď přemýšlím, tak to bude „neukázněným“ poslechem, který je u minimalistické až ambientní psychedelie rozhodně nedostačující. Stejné je to s koncertem a zřejmě proto kapela rozdělila produkci do dvou částí - soustředění na max!
Aidan Baker, Andrea Belfi a Erik K Skodvin jsou natolik silné a inteligentní osobnosti, že nemají potřebu dávat svou důležitost najevo. Naopak. Občas je vidět, jak si navzájem pomáhají s rozvinutím hudebního motivu a gradující improvizací. Případně si jdou z cesty a vypadá to, že se hudba prakticky vytrácí. Už jste někdy viděli hrát kytaristu na struny trčící z ladící mechaniky? Je slyšet pouze Erikova vrzající židle nebo mačkání čudlíků, a přesto má dopad mikroskopického koncertu B/B/S na vnímavého posluchače neuvěřitelnou sílu. Pokud navíc vycházíme z předpokladu, že všechny zvuky, které nás obklopují, mohou být za jistých okolností hudbou, dostáváme se k nejčistší definici ambientní hudby.
B/B/S/ (ca/it/nor)
14. 2. 2015, Kavárna Potrvá, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.