Deset lásek ze Žižkova: Petr Dlouhý

Druhý díl do malé mapy Žižkova? Ten první nastolil Marek „Zefv” Dočekal, který se nebál míst ani vyprávění, druhým povolaným je Petr Dlouhý, dramaturg divadelní a literární části festivalu Žižkovská Noc, kvůli němuž se celý poprask odehrává. S Petrem už jsme hovořili detailněji o programu, který má na starost a který není ani náhodou „doprovodný“, ale na místě je ptát se ho na místa. Na ta, která zná, má nejraději, která už nejsou a která dávají dohromady to, co se nepodobá často skloňovanému Kreuzbergu.

Venuše ve Švehlovce
Venuše je jedním z žižkovských míst, která jsou mi nejblíž, byť už je jedním krokem na Vinohradech. Za čtyři roky se Jakubu Čermákovi a kolektivu kolem Venuše podařilo vybudovat jedno z předních míst pro nezávislou divadelní kulturu v Praze a zásadně pomohl etablovat celou nezávislou scénu. Když si teď projíždím jejich program, nestačím se divit, kolik se toho v útrobách Švehlovy koleje dá udělat.

Střecha
Asi jsem vždycky byl jeden z těch lidí, kteří místo aby chodili na obědy, tak si koupí bagetu a útočiště najde na lavičce v parku. Střecha je ale výjimka. Skvělé jídlo, skvělý kolektiv a příjemná atmosféra spojená se silným sociálním cítěním je ideální gurmánská kombinace, která stojí za všechny výplatní pásky.

Náš klub, dříve Studio Žižkov
Prostor neoddělitelný od svého provozovatele, žižkovského démona Honzy Pařila. Prostor unikátní ve svém nomádství po žižkovských sklepech s nádechem genia loci Žižkova, kde se střídá neúprosná realita s fantazií. Jestli jsem si jistý, že mě (a gentrifikaci Žižkova) něco přežije, tak to bude určitě Honza, jeho studio, tiskárna a neuvěřitelný elán nepodvolit se vnějším okolnostem.

Pracovna
Pracovnu jsem si nikdy neasocioval s prací, ale vždy jen s velmi přátelským setkáním. Andrea a Honza jsou skvělá dvojice, která vybudovala nádherné místo pro setkání (a samozřejmě i pro práci). Na první schůzce měli strach v očích, že jim tam naprogramujeme nějaký black metal. Na té poslední nám ho sami nabídli. Andrea a Honza sice v Pracovně letos končí, ale jejich odkaz bude pokračovat, za což jsem jim moc vděčný.

Žižkovský tunel
Tunel to hell, jak by řekl Násilník. Pro mě je to kouzelné místo. Malá transdimenzionální brána mezi dvěma městy. Miluji tu akustiku. Zvuk, co se nese napříč tunelem, zvuk, co je slyšet dlouho před tím, než je vidět jeho zdroj. Zároveň je pro mě jakýmsi stigmatem nerealizovaných nápadů, na které nikdy nezbyl čas. Možná je to vůle samotného tunelu.

Kostnické náměstí
Jedno z mých nejoblíbenějších míst v rámci Žižkovské Noci. Náměstíčko, které se vždy mezi devátou a půlnocí stávalo meeting pointem bytostí různého charakteru, kteří brouzdali Žižkovem. Posprejovaná trafostanice, zídka jako stvořená na to sednout si s kytarou a vložit se do rukou příjemné melancholie. Teď je tam unifikovaný parčík s bezduchou kavárnou. R. I. P.

Prostor39
Nové místo, které jsem navštívil teprve nedávno. Spojení ateliérů, studia, kavárny a víceúčelových místností, to vše zasazené v příjemných a neumělých kulisách spojených s lidskou ochotou a otevřeností, je něco, co Žižkov nutně potřebuje. V poslední době se v týmu Žižkovské Noci divíme, jak nám prostory mizí pod rukama. Zavírají se, ruší. Majitelé nezvládají čelit negativním proměnám. I (ale nejen proto) je Prostor39 vzácností, která se musí hýčkat a podporovat.

Lipanská
Nemám rád příměry Žižkova a Kreuzbergu. Přijde mi to ujeté. Hlavně tím, že se Žižkovu ubírá jeho vlastní identita. Ale vždy, když se ocitnu na Lipanské a na chvíli zůstanu pozorovat okolní dění, mám v sobě lehké záchvěvy a déjà vu vystupování na Kotti. Líbí se mi ta lokální diverzita, mezinárodnost. Nikdo nikoho nesoudí, protože by nejdřív musel soudit sám sebe.

H2O
Další z prostorů, které spláchla gentrifikační vlna a ignorance majitele a na nějž lze už jen vzpomínat. Býval to úžasný sklep a nejútulnější pražský sál, kde sídlil soubor OldStars, který za řadu let vychoval nespočet skvělých herců. H2O bylo místo dotvářející divadelní trojúhelník Žižkova – spolu s Poncem a Venuší ve Švehlovce.

Alta
Byť není na Žižkově, ale v Holešovicích, je Alta jedním z míst, která by neměla nikomu uniknout. Nejprogresivnější scéna pro současný tanec poskytující zázemí jak uznávaným umělcům, tak těm, co jsou na začátku své umělecké cesty. Alta je místem i myšlenkou, která mě neustále inspiruje.