Články / Reporty

Do Mekky fastcoru (Toutatis Fest)

Do Mekky fastcoru (Toutatis Fest)

waghiss666 | Články / Reporty | 03.09.2024

Jak začít? Od prvního textu jsem si dával záležet na poslední větě, která se vůbec nepovedla a ani po letech mě to nepřestalo žrát. Jednodenní akce se prej počítají mezi fesťáky a skóre s každým týdnem narůstá, proto si nepamatuju každou hlášku a fór, co toho dne padnul. Vypomůžu si zpětným zhodnocením fotografa Karla Vyskočila, kterým vystihuje první ročník Toutatis Festu v sekci komentářů na eventu, z odposlechnutého rozhovoru starých plzeňských pankáčů: „Ty vole, to mně teda řekni, jak je možný, že to za těch pomálu štyrycet let nikoho z nás nenapadlo?“

Poslední dobou to v Plzni dost žije, diví se naplaveniny i místňáci. Nedávno otevřenou veganskou restauraci vyměním za home office, letní rekonstrukce v kombinaci s Festivalem na ulici, sportovním dětským dnem i Pilsen Busking Festem znamená, že se každá cesta na nákup prodlužuje. Jako bonus migréna ze špatně odehraného coveru profláklé odrhovačky, zakopávání o počmáraný děcka nebo v horším případě nahnědlý agropunk. „Tyhle dotovaný pičoviny zkreslujou, lidi maj pak pocit, že kultura má bejt zadarmo!“ odplivla si jedna holka, tohle je asi na jinou debatu, i když podstatnou. K věci: první ročník Toutatis Festu dostál principům DIY s rizikem provaru a dokonce průseru, aby to nakonec všechno klaplo. Neměl jsem strach. Jen radost.

Mám štěstí na lidi. Není to fér, vím, o to silnější je vděk. Nejednou mě vytáhli z průseru a okamžitě přijali mezi sebe. Subjektivně cítím v Plzni s každým krokem ulicí atmošku a pachuť Ostravska, co mě vychovalo, a nemůžu si pomoct. Mezi většinovou populací normíků, co z nich v lepším případě sálá zahořklost, v tom horším rovnou nahnědlá, se tu a tam skví svéráz nebo rovnou tlupa, co navzdory všemu rozbíjí další a další tábořiště. Uprostřed ničeho je vždycky plamínek a musí se přikládat, než ho udusí kapitál, gentrifikace nebo rovnou politická partaj, co levičákům smrdí úplně nejvíc. Vzpomeňme Chee Chaaky a nezapomínejme na Plan B, až půjdeme do Provozu, protože do Galerie Plato už nikdo netrefí, stejně jako do Maryčky. Nikdy mě nebavilo chodit na muziku sám. Nedávno jsem v prostorách klubu Moovement před koncertem rozdal tolik objetí a podal tolik rukou, až by hygienik zaplakal. Přišli tam všichni. Úplně všichni!

„Plzeň je moc malá na to, abychom se vzájemně nepodporovali,“ řekla mi jednou u kafe Marie Fišerová a tahle pravda se neustále vrací. Onu sobotu jsme z nultého ročníku festivalu SkunkFestu dorazili s předstihem v dodávce oslabených Scoop a já mohl sledovat, jak se náplavka na soutoku Mže a Radbuzy postupně plní. Spalující vedro uvěznilo plno lidí doma až do stmívání, přijeli ale brněnští, ostravští, bratia i sestry. Vedle pípy, co místo piva bez přirážky upouští mému dvojčeti akorát zkurvený pěňáky, postavím moccamaster. Sotva ho zapnu, drcne do mě Petr, co dneska otevírá festival se svou kapelou Xarkov7, a následně zaskakuje na basu ve Scoop, jestli by nebyl hlt kafe.

Moje úloha je jasná, je půl druhé a do večera daleko. Během ódy na Exit Order, které kapela přiznaně vykrádá, a hraje jeden jejich cover, přerve Petr kytarovou strunu, sleduju nejrychlejší výměnu od dob Shanea z Napalm Death, basák Marián děkuje Šťave za dohled u pódia, Slunce je dneska zase zabiják. Ale nemůžu si pomoct. Pokud to jde, stojím v první lajně a škvařící se kůže za doprovodu zběsilých kytarových výpadů je dokonalý soundtrack k pohřbu. Z tolika kapel, co se klukům od Toutatise zachtělo pozvat, prospí místní air guitar šampión dobrovolně jen jednu a vůbec se mu nedivím, areál se s ustupujícím výpekem plní, přestože vybrat vrcholný moment je fakt šichta.

Každá kapela zandala předpis, vzpomenu na nádherně konzistentní Komplex Viny a jak jim to parádně odsýpá, na nečekaně rozjíveného a smějícího se Radka během tříštícího se diktátu Controlled Existence. Jestli jste jako já žili pod kamenem, a že nás teda asi bylo víc, se zatuchlou představou, že Interpunkce je pivní agro, tak jsme se všichni šíleně spletli! Náser od začátku do konce, neskutečně vtipnej xOskarx, co v půlce setu hodil dvě zapálené dýmovnice do davu a „neřekl tolik proslovů jako Banán“. Došlo i na pověstné switcheroo mezi nástroji, druhý koncert, co odehrál s Terminator X, zvedl nad úroveň parádního pévéčka taky teremin, spousta legrace a pořadatel Lišák úřadující v pitu.

Z kategorie kmotrů, co mě vychovali, dorazili dva nezmaři Skulda a Viki, tentokrát jako Prügelknabe, aby ukázali, jak se to dělá na severu a jak strašně umí být pévéčko zábava bez pičovin. Tohle maká vždycky a na všechny stejně, ale pro jistotu si na poslední skladbu přizvali polovinu kapely, co hraje po nich, protože jinak by prý nedostali cesťák. Kdykoliv se rozehrála hymna a viděl jsem mlaďochy utíkat z prudkého kopce k mikrofonu, sevřelo mě totální dojetí. Tohle se dělo opakovaně během ultimátního setu Brünner Todesmarsch, jejichž čerstvá deska Fragging aspiruje na album roku a podle toho vypadal koncert. Co čekáte od kapely, co vyrazí do Vegalité na pivo, aby na poslední chvíli zaskočila za onemocnělé headlinery a rozštípala pódium na třísky?

Jistotu Vole pozvedl ten večer frontman Tomáš Mitura, namísto někdejší neurvalosti jako posedlý předváděl před pódiem taneční kreace a mikrofon mu z rukou škubl jeho jmenovec Vaněk z Kladna, patnáctiletý nezmar, co namísto videoher nebo lelkování vydává zin a obskurní kazety. Italští Golpe vychválení do nebes samozřejmě přiletěli doručit, že stejně důležité jako jejich skvělý set je i všechno okolo. Skulda mi chválil triko Deaf Club a ještěže si ho neoblíknul taky. Bubeník ostrovní disonantní mlátičky Trading Hands měl na sobě merch kolegů z nedávného turné Fuck Money s designem, co jim ukradla hypebeast značka Supreme. Všechno do sebe zapadlo.

Ještě jsem nezažil, aby se namísto anoncované půlnoci přirozeně dohrálo před policejní hodinou. Zoufale sháním cigára, ve stánku s printama mi Divá Bára poradí, že deset minut parkem narazím na dnb akci a někdo mi určitě poradí, kde je otevřená večerka. Cestou tam pochtívá cígo sedm lidí, cestou nazpět od rozjuchaných ještěřáků i vylitejch fakanů v rytmu nejdebilnějších rycht mi jeden chce rozbít hubu, ale cigáro nepotřebuje. Proč má někdo potřebu DOKONALÝ popový hit prohnat rytmem drum’n’bassu a srát tím Boha?

Přemýšlím nad žánrovým průnikem festivalu s afterparty v klubu Moovement a překvapivě nedojde na diskotéky z minulého režimu. Tohle není nový Fluff ani malý Obscene Extreme. Kdo by to byl řekl, v hlavním městě piva, ale jak povídal Skulda: „Tohle je nová Mekka fastcoru!“ A striktní DIY od kluků, co sotva zmaturovali, ho před pár lety vrátilo na mapu a první ročník Toutatis festu byl ultimátním hřebíkem. Zatlučeno!

Info

Toutatis Fest
24. 8. 2024 12:00
U Toutatise, Plzeň
facebook
instagram

foto © WAGHiSS

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace