Do třetice všeho dobrého (The Expendables 3)

Třetí Postradatelní na rozdíl od předchozích dílů nezabředávají do přílišné nostalgie nebo sebeparodování a drží je pohromadě jistější scénář. Stalloneho parta důchodců na začátku vytahuje z vězení Wesleyho Snipese (Jet Li zběhl k Arnoldovi) a v následné akci v mogadišském přístavu narazí na Mela Gibsona, který měl být dávno mrtvý, takže je třeba zabít ho znovu. Do toho něco mladé krve a všechno eskaluje ve válečné zóně fiktivní východoevropské země, která podezřele připomíná Rumunsko.

Patrick Hughes se pokusil o konverzi mladého se starým a povedlo se mu natočit hybrid připomínající osmdesátkový akčňák s důrazem na velkolepou akci s příměsí hi-tech prvků, u kterých už divák má přemýšlet, a bohužel si tak spíše všimne logických děr příběhu. Týmový duch funguje stále skvěle a Staloneho kšefty připomínají školy v přírodě s poťouchlými vedoucími, na které člověk čas od času rád zajede, i když ví, že asi přijde k úrazu. K téhle veselici hraje tradičně král moderní akční muziky Brian Tyler, který má jenom tenhle měsíc v kinech ještě další dva snímky se svou hudbou (Želvy Ninja a V oku tornáda).

Tyler provětral Slovenský národní symfonický orchestr prověřenými tématy, rozšířil paletu a přidal trochu „moderní“ elektroniky. Thrillerový úvod (The Drop, Right on Time) pohání téměř rockovými perkusemi, elektrickou kytarou a decentními synth plochami, vše je umně prokomponováno a Postradatelní získávají příjemný špionážní nádech. K velké klasičtější akci (Stonebanks Lives) se dostaneme přes jemnější struny a japonské flétny, které explodují k válce mezi žesti a perkusemi. Příjemně hřmí a zní stejně dobře jako na prvních dvou plackách. Tyler přidává trademarkové spěchavé smyčce a pro fanouška akční hudby jde o srdeční záležitost. Z nových motivů vynikají záporácké žestě a etnické prvky naroubované do nasvalených témat.

Nejen akcí je Tyler živ a dokáže vytáhnout i smutné, podmanivé sólíčko na španělku, ze kterého až mrazí (Lament). Banderasova přítomnost v týmu přimíchala do hudby i kastaněty a trubky, onu pověstnou španělskou hravost (Galgo's Grand Enterance), která osvěží akční burácení, zaslechneme i elegantní klasické piano (The Art of War). Zamrzí ale, že jde o tak krátké kousky. Velice příjemné jsou africké bubny v kombinaci s ambientní elektronikou (Too Much Faith), stejně tak basová/smyčcová příprava do akce (Late for War). Před finále se buduje tiché napětí se skvělým náběhem na perkuse (Bring You Luck), které znovu v kombinaci s japonskými flétnami a pozouny gradují v další dynamické větrání orchestru (Infiltrating the Block). Strunný motiv (Look Alive) v jedné chvíli silně připomene Powellovou bournovskou trilogii, která se skrze Gibsonův táhlý žesťový motiv zlomí zpět v Tylera. Nejlepší skladbou alba, i když je velice těžké se rozhodnout, je finální kus (Armored Freaking Transport), podbarvující úvodní přepadení vlaku. Dokonalé využití hlavního tématu, prvotřídní akční nášleh.

Hlavní devízou celé kompozice je její kompaktnost. První dvě alba v sobě měla DNA ohromné akční podívané, ale u samostatného poslechu poněkud selhávala. Až to třetí krásně navazuje, dodržuje rytmus a šponuje akci až k velkému finále. Jasný palec nahoru.