U Jupitera! (Jupiter Ascending)

Bratři Wachovští byli kdysi zbožňovanými tvůrci. Vizionáři a průkopníky, ale od Matrixu jako by jim upadly koule (ehm) a propůjčují svůj um paskvilům. Paskvilům s dětsky jednoduchým příběhem, u kterého si řeknete WOW ve špatném slova smyslu. No, považte. Uklízečka (Mila Kunis) je reinkarnací mocné vesmírné vládkyně, jejíž državou byla i planetka Země. Padouch (shodou okolností současný majitel modré planety) ji chce anihilovat, a tak se utíká, bojuje a jak už to tak v pohádkách bývá, v ohromujících explozích nakonec i vítězí. Trikové orgie a nádherný vizuál nedokáží zakrýt fakt, že Chaning Tatum je poleno hrající geneticky modifikovaného člověka/vlka a že to celé prostě nedává smysl. To jediné, co neutrpělo, je soundtrack Michaela Giacchina. Ba naopak, ospravedlňuje vznik mdlého filmu.

Wachovští mají v oblibě ohromný orchestr už od devadesátých let. Jejich filmy podbarvovaly vážné kompozice Dona Davise (trilogie Matrixu je dodnes jeho největším úspěchem), později obohacené o trance-industriální experimenty Juno Reaktor, a fungovaly náramně. Příběh Vyvoleného, ale musel skončit a Wachovští hledali někoho, kdo se zcela nevyčerpal u brčálově zbarvených filtrů. Michael Giacchino nahradil Davise a už ve Speed Racerovi ukázal, že je náhradou více než vyrovnanou. Giacchinovi kompozice jsou hravé, pompézní a mnohem nápaditější. A nyní šel ještě dál.

Jupiter Ascending svou rozmáchlostí připomíná svět srovnatelný s Hvězdnými válkami a hrací plochu pro skladatele takového kalibru nemohli Wachovští připravit lépe. První čtyři kusy (1st Movement - 4th Movement) jsou sedmnáctiminutovým nástřelem, z něhož americký skladatel vycházel při skládání finálního střihu. Vznikly, ještě než byl film hotový. Tento postup Giacchinovi (dle jeho vlastních slov) nabídl nečekané možnosti. Mohl si dělat, co chtěl. Bohaté orchestrální textury, nebeské vokály, temný žesťový motiv, elegantní téma pro struny a dechy, vše má v sobě ohromnou integritu, kompozice nádherně graduje. Ponuré téma Abrasaxské rodiny (The House of Abrasax) střídají rychlé, mohutné dechy s úžasnými ženskými vokály s méně výrazným tématem pro Jupiter (I Hate My Life) s hravými hoboji. Mužský chór připomene, více než cokoliv jiného, imperátorovo téma z Návratu Jediho, kombinace s jemným xylofonem a smyčci přechází k žesťům a mohutné tympány dodávají kusu na důrazu a tajemnosti (The Abrasax Family Tree). Atmosférické skladby ale předčí hutné a komplikované akční kusy (The Shadow Chase, Mutiny On The Bounty Hunter, Family Jeopardy), skvěle padnoucí k ohromným bitvám a bojovým sekvencím. Smyčcové kaskády, chraplavé žestě, nádherné variace abrasaxského tématu. Slyšíme i williamsovské flétničky (Flying Dinosaur Fight) kombinované s intenzivními perkusemi i jeho xylofonovou rytmiku (It's A Hellava Chase). Romantické, lehce váhavé, téma Caina a Jupiter nese decentní harfa (Digging Up the Flirt). Závěrečná skladba (Commitment) začíná jako milostné téma na cella podpořené rohy, posléze přechází do úžasného chóru, téměř jazzových variací a nástrojových dialogů, kdy smyčce volají a žestě odpovídají. Fantastický závěrečný kus.

Soundtrack vychází v bohaté dvoudiskové verzi a nabízí 103 minuty nádherné hudby. Od začátku roku v potoce příliš vody neuplynulo (nestihla rozmrznout) a už tu máme kus, který se řadí k tomu nejlepšímu, co v žánru vzniklo. Zatracená škoda, že slouží za skořápku tak prázdnému filmu. Patří ke Giacchinovým vrcholným kompozicím.