Martin Řezníček | Články / Reporty | 02.12.2016
Je první prosincový den. Zatímco na Krymu se dělají ramena, v Krymské se připravuje dlouho očekávaný dýchánek, na němž se sejdou pionýři táborské a olomoucké scény – Veena a Flash the Readies. Kapely s novým explozivním materiálem.
Veena o sobě dala pořádně vědět po dlouhých sedmi letech s albem Help It to Die, které logicky dostalo ve třičtvrtěhodinovém setu maximum prostoru. Čtveřice muzikantů se vydala prozkoumávat temné končiny alternative rocku, shoegaze a psychedelie – v jejich podání vybarvené nepodbízivým ženským vokálem, balancujícím mezi minimalistickými emocemi, hereckým výrazem a hrdelními výkřiky. V některých momentech (hlavně písně Voices a Stories) se nelze ubránit přirovnání zpěvačky Veroniky Buriánkové k ženské verzi Mikea Pattona, pokud si ovšem odmyslíme jeho opičáctví a suverénní projev; jakmile totiž dozněla píseň, změnila se černokněžná zpěvačka ve skromnou dívku. Kytara i basa využívají značné množství efektů, takže kapela zvukem připomíná burácení strojů ve fabrice či vzdálené hřmění, v němž se příjemné ztrácí vokál. Veena sem rozhodně nepřijela jako předkapela.
Už začali, nebo je to ještě zvuková zkouška? Koncert Flash the Readies startuje bez startovního výstřelu úvodním trackem Obodin z aktuální desky Kayos. Příjemně snové intro představuje komornější stránku kapely, harmonie přesto zůstává znepokojivá – příprava před skokem do vody. A pak... šlápnutí na pedál, kopák vražený do bránice společně s basovým éčkem a šestnáctinové melodie končící až na konci krku. Když se do toho opřou, postrock se míchá s metalem a první řada se láme v pase. Pak už je kytarista na kolenou a rozvibrovává struny imbusákem (jejich know-how). Skladba končí, ale ticho není žádoucí, chvíli se ještě vazbí a ihned navazuje další, slyšíme klavírní modlitbu, která končí dalším výletem do dálek.
Promítá se. Znepokojivé obrazy nočního lesa se mísí s vesmírnými výjevy, mlhovina Koňská hlava a ulítlé sci-fi filmy, v jednu chvíli se dostáváme pod vodu. Ale opět les, jelen, vesmír, les, jelen, vesmír... Kouzlo přeruší až příliš rychlý konec koncertu a s ním vystřízlivění. Desátá v Café V lese rozhoduje.
Listopadová ozvěna Russian Circles ještě zní v uších, Flash the Readies ji nicméně dokázali na hodinu přehlušit, a to už něco znamená.
Flash the Readies, Veena
1. 12. 2016, Café V lese, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.