Martin Řezníček | Články / Reporty | 02.12.2016
Je první prosincový den. Zatímco na Krymu se dělají ramena, v Krymské se připravuje dlouho očekávaný dýchánek, na němž se sejdou pionýři táborské a olomoucké scény – Veena a Flash the Readies. Kapely s novým explozivním materiálem.
Veena o sobě dala pořádně vědět po dlouhých sedmi letech s albem Help It to Die, které logicky dostalo ve třičtvrtěhodinovém setu maximum prostoru. Čtveřice muzikantů se vydala prozkoumávat temné končiny alternative rocku, shoegaze a psychedelie – v jejich podání vybarvené nepodbízivým ženským vokálem, balancujícím mezi minimalistickými emocemi, hereckým výrazem a hrdelními výkřiky. V některých momentech (hlavně písně Voices a Stories) se nelze ubránit přirovnání zpěvačky Veroniky Buriánkové k ženské verzi Mikea Pattona, pokud si ovšem odmyslíme jeho opičáctví a suverénní projev; jakmile totiž dozněla píseň, změnila se černokněžná zpěvačka ve skromnou dívku. Kytara i basa využívají značné množství efektů, takže kapela zvukem připomíná burácení strojů ve fabrice či vzdálené hřmění, v němž se příjemné ztrácí vokál. Veena sem rozhodně nepřijela jako předkapela.
Už začali, nebo je to ještě zvuková zkouška? Koncert Flash the Readies startuje bez startovního výstřelu úvodním trackem Obodin z aktuální desky Kayos. Příjemně snové intro představuje komornější stránku kapely, harmonie přesto zůstává znepokojivá – příprava před skokem do vody. A pak... šlápnutí na pedál, kopák vražený do bránice společně s basovým éčkem a šestnáctinové melodie končící až na konci krku. Když se do toho opřou, postrock se míchá s metalem a první řada se láme v pase. Pak už je kytarista na kolenou a rozvibrovává struny imbusákem (jejich know-how). Skladba končí, ale ticho není žádoucí, chvíli se ještě vazbí a ihned navazuje další, slyšíme klavírní modlitbu, která končí dalším výletem do dálek.
Promítá se. Znepokojivé obrazy nočního lesa se mísí s vesmírnými výjevy, mlhovina Koňská hlava a ulítlé sci-fi filmy, v jednu chvíli se dostáváme pod vodu. Ale opět les, jelen, vesmír, les, jelen, vesmír... Kouzlo přeruší až příliš rychlý konec koncertu a s ním vystřízlivění. Desátá v Café V lese rozhoduje.
Listopadová ozvěna Russian Circles ještě zní v uších, Flash the Readies ji nicméně dokázali na hodinu přehlušit, a to už něco znamená.
Flash the Readies, Veena
1. 12. 2016, Café V lese, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.