First Blood: Dobré ráno, jste o den blíž konci světa...

First Blood. Pohled na tenhle film z roku 1982 má – asi jako všechno – několik úhlů. Ještě před tím, než byl zařazen mezi ostatní filmy s Johnem Rambem a fanoušci ho začali familiárně nazývat Rambo I, to byl pohled na člověka, který se vrací do prostředí, ze kterého vzešel a které ho po jeho návratu z jiného světa nechápe. Odlišná životní zkušenost mnohdy způsobí osamění. Ještě před tím, než se z First Blood stal Rambo I a dal průchod tendencím vypořádat se na plátně se studenou válkou (a v současnosti je možností ukázat zabíjení stovek lidí uměleckým způsobem), to byl film, ve kterém systém potápí článek, který nezapadá do konceptu. Miluju alternativní konec tohohle bijáku a chtěl bych, aby to byl ten oficiální, který nedá šanci ani druhému vkročení do Vietnamu, Afghánistánu a zatím poslednímu masakru v jihovýchodní Asii. Jde o klíčové dvě minuty, kdy John Rambo obrátí pistoli proti sobě a ukončí běh štvance vlastním vykoupením.

A když vidím normální lidi, jak jen tak proplouvaj životem, mám chuť jim říct: „Vy blbečci, kdybyste byli tam co já, pochopili byste, jak to máte snadný. Nemusíte svěřovat svůj život do rukou někoho jinýho. Nemusíte dělat šílený věci, abyste přežili. A taky nikdy nepoznáte, co jste zač a co jsou zač lidi kolem vás.“ Billy Baker zvaný Kosmonaut

Snad ze stejných pohnutek vznikl v San Francisku projekt stejného jména, který založil Carl Schwartz, v té době basák kapely Terror. Terror byli od počátku spojováni s F.S.U. (Friends Stand United aka Fuck Shit Up). Původní zkratka vznikla v Bostonu jako hnutí hardcore kids, kterým šlo o vykopání nácků z lokální scény, což se během akčního půlroku podařilo. Z F.S.U. se stal fenomén po celých Státech, nicméně s nabíráním nových rekrutů se původní ušlechtilá idea změnila ve válku gangů, hájících svá teritoria a způsobujících násilné konflikty, kvůli kterým se jednotlivci i některé F.S.U. kapely dostaly na seznam zakázaných. Možná i tento fakt způsobil, že Carl odstartoval projekt bez příslušnosti, ke kterému přizval staré kamarády z kapely Alcatraz a Fists of Fury, a v roce 2003 natočili EP First Blood (Bridge 9 Records), prošpikované intry ze stejnojmenného bijáku a stojící na pěti hardcore opusech. Ty jsou dodneška podle skalních fanoušků nepřekonány.

„Vaše pokrytectví. Uhlazená brutalita. Prázdné náboženství. Vaše hrdě dutá filozofie. Konzum, třikrát denně kanibalismus. Vaše televize a ustavičná sexualita. To vše vehementně odmítám. Přísahám.“ 108 v songu Opposition na desce Songs of Separation

„Co ty na to, Johne? Nasrat na ně!“ Hardcore scénu od jejího zrození v osmdesátých letech provázejí slogany vyřčené v momentech, kdy hromady kids aspoň na chvíli mění svět. S etikou, která je opozicí většinovému cítění západního světa, někteří jedinci vytrvají až do chvil posledních. Synonymem osmdesátek můžou být Minor Threat se Straight Edge nebo Out of Step, devadesátek Unbroken s Life.Love.Regret. A když zazní: „Next time I see you, you’re fucking dead,“ minimálně druhá fráze už je v pitu singalongem pro nové tisíciletí. V roce 2006 vydávají First Blood na Trustkill desku Killafornia, tentokrát už jako regulérní kapela, která nepopírá svoje ovlivnění Hatebreed (zvuk), Sick of It All (není co dodat) a Earth Crisis (vegan straight edge etika devadesátek). Nekompromisní – až ke strženým závitům dotažený tough guy hardcore. Aspoň z repráků zbije vašeho souseda, který se s váma už přes rok snaží přes balkon skrze cigaretový kouř podělit o svojí rakovinu. Když slyším Conspiracy, je mi jasné, že First Blood nezůstanou pouze u anonymních vzkazů v textech a zanedlouho odkryjou masivnější plán. S tímhle albem vizualizuju onu reprodukovanou scénku na zastávce tramvaje, kde Robee sesekal zloděje kabelky důchodkyně tak, až si o něj zlomil ruku.

„Jakej smysl má všechna tahle skvělá muzika bez poselství?“ First Step v songu As It Is na desce What We Know

Hořkost, kterou cítil, polykal s každým koncertem, na kterém se podílel. Už ani nešlo o to, že se věci mají jinak a už se nedokáže ztotožnit s kapelama, jejichž tóny měnily generaci, ve které dospěl. Šlo o celkovou prázdnotu, která páchla jako opuštěný dům na hranici ve filmu Drsná planina. S kvantitou ubylo nadšení a chamtivost zprostředkovatelů mu sebrala poslední zbytky energie. Zbyl mu jen pohled do řeky, která se shora valila přes kameny. Pohled výš – k prameni – vnuknul nápad. Nezáleží na formě, ale na obsahu.

Ticho je zrada a zradili jsme jím scénu, která nám patří. Kompromisy zabíjí dobré nápady a ty se udrží v rukách, hlavách a tónech, pokud zredukujeme počet zúčastněných. To je důvod, proč DIY hip hop a jedovaté one man shows plivou víc síry než současné hardcore. Je jedna výjimka, která potvrzuje pravidlo. Jmenuje se First Blood. Díky striktnímu soundu nebudou nikdy tak populární jako Propagandhi, jejichž texty jsou díky muzice ochotni odsunout i lepiči předvolebních plakátů. To ovšem není chyba kapely, ale hroší kůže slabochů.

Trvalo čtyři roky, než Carl Schwartz poskládal koncept na knihu Silence Is Betrayal o šestnácti kapitolách. Oprostil se od osobních problémů, které řešil na Killafornia, mezi několika turné odjel do Mexika a začal skládat puzzle informací. Do nich vložil tóny, které se ve finále staly koláží faktů, konspiračních teorií a holdu těm, kdo bojují za slepé. Během čtyř let vznikla deska, která má stejnou hodnotu a informační potenciál jako Content with Dying od Chokehold, Are These Our Lives od Trial a Samsara od Catharsis. Co předhodíte hladovým, kteří netrpělivě čekají ve víru událostí? Když hlasy z Albertova zůstanou uvězněny v soudní síni a jejich závěrečné projevy jsou natolik nepohodlné, že nikdy nedosáhnou uveřejnění v médiích?

„Nevěř lžím, čti mezi řádky, hledej a najdeš pravdu, která byla popřena!“ Lies

Slyšel jsem teorii o soustředění se na lokální problémy místo těch globálních. Jenže globální problémy způsobují ty lokální a pokud pochopíme chod světa jako celku, pak pochopíme nitě, které drží ruce vykonavatelů lokálních podmínek, které klepou na naše dveře. Úmrtí inteligence pod třpytem cetek a střední třída hájící své vykořisťovatele. Žádná kapela za posledních pět let neměla potenciál dát kinderům tolik informací, které leží hned za otevřenými okny jejich Facebooků, jako First Blood (teď kecám, jsou tu i Misery Index, ale tam se lopata nechytne). Dr. Martin Luther King, Noam Chomsky, Mario Savio, Howard Zinn zasvětili své životy hledání pravdy a First Blood (a mnoho jiných) se je nebojí citovat a použít jejich informace k dotvoření soundtracku poznání.

Malé kroky – úryvky z dokumentu Peace, Propaganda and the Promised Land, použité u songu Occupation, nepoukazují pouze na problém pásma Gazy. Tím se vracím k první větě tohoto odstavce. Kdyby moje máma uměla používat Google, možná by po zhlédnutí tohohle dokumentu pochopila, že pyramida informací stojí díky médiím oproti fyzikálním zákonům na špičce. To, že ji odkopnul systém, pro který celý život tvrdě pracovala, už poznala na vlastní kůži.

Ještě máme čas, než se i to nejdivočejší sci-fi stane skutečností. Úvodní titulky už běží. Poznání je zbraň. Ozbrojte se! Silence is Betrayal může být vaším prvním krokem.