Jakub Peřina | Články / Reporty | 20.07.2017
Čtete to? Jo? Moc vás nechápu. Možná se jako já teď velmi urputně budíte, protože jste někomu něco slíbili. Třeba.
V tom případě to poslední, co potřebujete, je, aby vám někdo obšírně připomínal, co všechno se dělo minulej večer. A nebo tu nejste a k tomu asi taky máte nějaký důvody. Jste na Lipně, třeba?
Ve vlaku to bylo ještě dobrý. Poslouchal sem Waxahatchee, koukal z okna na krávy, nechával plynout čas. Ale ani tady neuniknete. „Můžu sedět právě za Tebou, Lake Malawi rádi jezdí Leo Expresem,“ čtu před Přerovem a cesta už není, co bývala. Jsem ve střehu. Bude se to hodit. Jako jasně, první den je první den, ale tohle nebylo dobrý. Kde je kurva ten stánek s kalamárama? Možná si ze mě někdo dělal prdel. Možná můj první velkej fesťák neměl bejt Primavera.
Tušil jsem, že to takhle může dopadnout. Budu trapně srovnávat Barcelonu s Ostravou. Ne, není to fér. Já ale přece nepotřebuju, abych každej den viděl deset skvělejch kapel, stačej mi dvě, tři. Alt-J to fakt nejsou. Hezký, řemeslně zvládnutý. Bejt asexuál, klepu se ještě teď. Kapely, co budí největší nadšení, když začnou s coverama… Ehm.
Může mi někdo vysvětlit všechny ty jemný nuance mezi Foster the People a Imagine Draky? Protože fakt trochu tápu. Tohle nemělo bejt Rock for People. Kluci zněj, asi jako kdyby The Offspring (má to vůbec The?, už je to pár let, kdy to kluci sjížděli na škole v přírodě) hráli s autistickým synovcem Eminema. Ne, to není lichotka. Když už čirá demence, tak proč ne rovnou One Direction? Publikum místy vypadalo, že by rozhodně nepohrdlo. Zatím na úrovni přehlídky lidovýho umění v Temešváru.
Colours of Ostrava 2017
19. 7. 2017 Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © Jakub Šarjak
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
