Douška vydavatelská: Červený kůň

Červený kůň je ustájený v Děčíně. Malé samizdatové vydavatelství působilo už na sklonku milénia, oficiálním se stalo až v roce 2011, to když vydalo Kittchenův debut Menu. Jinak žánrově nevyhraněný, ale zakládající si na tom, že primární fyzický nosič představuje vinyl. A i když jeho šéf František Řezníček říká, že roční objem čtyři desky je tak akorát, v posledních týdnech má napilno. Tudíž jsme se zeptali…

CO NOVÉHO
Letos jsme chtěli trochu zvolnit. Ale nepovedlo se. Vydalo, resp. vydá se sedm alb a jedna kniha, a to je pro Červeného koně nejvíce v  životě. Vyšlo freejazzové album brněnských ZKKP – 12354, což je experimentálně improvizační počin saxofonisty Pavla Zlámala. Z Brna šla letos ještě deska Teve – Ztracený boy. Elektrofolkový songwritter Antonín Koutný si s deskou značně vyhrál a výsledkem je mj. opravdu krásný vinylový artefakt. Dále jsme vydali nahrávku letošnímu držiteli Ceny divadelní kritiky za hlavní mužský herecký výkon Miloslavu Königovi, ocenění dva dny před vydáním alba se vlastně hodilo. Srdcem ženou je lehce komplikovaná autorská výpověď na úrovni folku. Velkou radost mi udělalo ambientní album pražského hudebníka Tomáše Severy, Jested – Soundtrack 0. Tomáš si dával na čas, kůň nikterak netlačil a výsledek je podle mě super. V oblasti kytarovek vyšla postindie deska ostravských February, a i když se jejich Branching Tracks mají dle názvu větvit, působí naopak uceleně a kompaktně. Doposud posledním počinem je reedice debutu kapely Nauzea Orchestra. Jejich disco-clashový Meisterstück Eins mě tenkrát dostal. A tak jsme album s kapelou remasterovali a znovu vydali, poprvé na vinylu. Za elpíčkem se celkem práší, což mě osobně těší. Mimo hudební nahrávky jsme ještě vydali komiksové leporelo Marie König Dudziakové s názvem V očekávání. Máša je žena Kittchena, kterého na Koni vydáváme, takže k sobě máme blízko. Navíc se mi její průvodce těhotenstvím líbil na první dobrou. Vydávali jsme na konci srpna a v půli listopadu je náklad rozebraný.

CO CHYSTÁME
Zkraje prosince vydáváme album znovu obnovených Nylon Jail. Irreversible Changes je oproti debutu hutnější, chlupatější a syrovější, odkazuje na nevratné změny v lidském životě. I cover je na rozdíl od čisté prvotiny My Heart Soars Like a Hawk kontrastní, znázorňuje pornoherce Rona Jeremyho s vyoperovaným srdcem. Prostě nevratné změny. A je fajn, že se kapela s nimi popasovala a žije, že nestojí na místě, že kráčí dál. A že přijede dva dny před vydáním desky za Červeným koněm do Děčína na náš další bytový koncert. To bude velký večírek. Další věc, co je v plánu, je debutová deska pražských jazzových Ploy v čele s kytaristou Tomášem Braunem. Měla vyjít letos, ale průtahy ve studiu ji posunuly napřesrok. Jinak je v řešení několik dalších nahrávek, ale vše je na úrovni vyjednávání s interprety, a tak bych nerad předbíhal.

CO VIDÍM A SLYŠÍM JINDE
Z hudební domácí scény mě v poslední době oslovil projekt 1flfsoap nebo nová deska Manon meurt. Ze zahraničních věcí to jsou alba interpretů jako Donny Benét, Barry Adamson, King Krule, Beck, Mogwai, Editors či Jungle. Naživo mě dostal křest debutu Teveho, to jsem ještě neviděl, jakým způsobem se stal Tomáš Vtípil kmotrem desky. Bohužel se to nedá popsat… V kině na mě za poslední dobu zapůsobil, i když nejsem touto subkulturou vůbec zasažen, český dokument King Skate, z literatury mě úplně zasáhla kniha Jerzyho Kosińského Nabarvené ptáče. Není to žádná novinka, ale já to četl nedávno. A Václav Marhoul teď chystá filmový přepis, jsem tuze zvědavý František.