Články / Profily

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

Downfall of Gaia: cesta od crustu k post-metalu a už nikdy zpátky!

David Čajčík | Články / Profily | 11.04.2013

Gaia, řecká bohyně země, země samotná. Začalo to v Hannoveru jak jinak než u dema. Psal se rok 2008 a čtyři němečtí mladíci se rozhodli, že to zkusí. Vydali čtyři skladby, tři z nich o rok později znovu nahráli na split s dijonskými hardcoristy Kazan. První dvě charakterizuje typicky našlapaný crust, ale nic překvapujícího na tehdejší ani dnešní dobu. V tom zbytku se už dala spatřit předzvěst něčeho mnohem komplexnějšího a zasněnějšího. Možná si v dodávce pustili mezi vší Nauseou i nějaké ty Isis. Ale není zas tak důležité, kým přesně se inspirovali, jako spíš kam to vedlo.

Prolog k lepším zítřkům na prvním albu Epos staví na výrazné melodické kytarové lince a plynule přechází do skladby Odium. Syrovým hardcorem se ustavičně derou na povrch emoce a celá deska se zmítá ve schizofrenii. Takové, která dává šanci oběma, ale přesto všichni ví, že vítěz musí být jen jeden. Silere zlehka buduje melancholickou atmosféru vzpomínek na ty, které jsme ztratili, a zakončují ji naprosto překvapivě osamělé tóny na rozladěné piano v opuštěném polozříceném domě. Předposlední Luftschloss se loučí perfektní punkovou dravostí. Screamo a growl si dělí text o tom, jak život vždy nefunguje tak, jak bychom si přáli. O čtyři minuty později slyšíme chorál vítězů a ať už jsme si přáli cokoliv, zdelayovaná kytara nám nekonečnými ozvěnami svého harmonického příběhu připomíná, že tohle je Epilog.

Uběhl rok a nastal čas na další split, tentokrát se švédskými In the Hearts of Emperors. Dva desetiminutové songy rekapitulují Epos a zároveň slouží jako trailer k dalšímu albu. Zatímco první These Wet Feathers... je typická ukázka „postové“ gradace, na kterou si ještě mnohokrát vzpomeneme, tak druhá ...Won’t Dry on Their Own hned zezačátku vyrazí dech maximálně groovujícím riffem, do kterého by i oldschool metalisti rádi zatočili svými kadeři. Downfall of Gaia umí překvapit.

Albem Suffocating in the Swarm of Cranes se dostáváme do roku 2012, téměř do současnosti. Budu předbíhat a rovnou řeknu, že na tomto LP vše dopadlo na správné místo. Vývoj došel do místa, které možná není konečné, ale je celistvé. Pro vše, co testovali na předchozích počinech, našli větší či menší uplatnění a přidali ještě jeden zásadní element – black metal. Dvojšlapka proráží kytarovou mlhu už v první písni [Vulnus] a s každým dalším úderem je zřejmé, že vedle atmosférických, pomalých pasáží dostanou nejvíce prostoru blackmetalové zvukové stěny. Každá z více než pěti dlouhých hlavních skladeb sleduje podobný průběh sinusoidy, na které postupně potkáváme introvertní vyhrávky do ticha, screamo-hardcorové výkřiky do tmy, postmetalové ódy s melodií tak vroucnou, že konsternovaní nejsme schopni se dostatečně připravit na blackmetalový výbuch, který nevyhnutelně přichází. Je to tak rozmanité, a přesto kompaktní. Je to tak kompaktní, a přesto jsou momenty, které nedostaneme z hlavy a budeme se k nim stále vracet. A co věští bezeslovná [Asphyxia] na závěr? Odpovědi musíme hledat na celé desce a v jejich dosavadní tvorbě.

Info

A pokud nic nenalezneme, tak alespoň stojí za to zjistit, jak obstojí naživo. V neděli 14. 4. 2013 vystoupí Downfall of Gaia v Chapeau Rouge v Praze. Spolu s nimi pak kapely, u kterých nemusíme podobnosti dlouze hledat. Postblackmetaloví ██████, sludgeoví Nod Nod a postrockoví LastOfMyKind. Dojde na zkázu země?

www.downfallofgaia.com
www.downfallofgaia.bandcamp.com
www.facebook.com/events/431424316934005/?ref=ts&fref=ts

foto © Markus Atomkrieg

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Model/Actriz: Cválaví jezdci taneční apokalypsy

Jan Krejča 05.08.2024

Nepotlačovat emoce, touhy, ani chuť po zvukové dekonstrukci. Ve středu společně s Lakoon v Bike_Jesus.

Niño de Elche, zabiják flamenka

Jiří Moravčík 08.07.2024

Tak jak ho podle něho Pánbůh umístil do nepatřičného těla, je mu těsné i flamenco a než by se jeho pravidly nechal omezovat, identifikuje se jako ex-flamenco. Letos na Colour…

Kim Gordon, relevantnější než kdy dřív

Jan Krejča 29.06.2024

Každá osobnost bývá potomkem svého díla, každá osobnost bývá poměřována silou charizmatu. Ne každá však dosáhne ideální kumulace zkušenosti, přehledu a nadčasového přístupu v pozdějším věku.

Full Moon Stage 2024: ||ALA|MEDA||

redakce 22.03.2024

Hutné a pestré taneční rytmy doplňuje industriální produkce i jasně psychedelické poselství, daleko nejsou karibští experimentátoři a rukodělná elektronika Nyege Nyege.

Full Moon Stage 2024: Lenhart Tapes

redakce 21.03.2024

Projekt, za kterým stojí někdejší srbský kulturní publicista, bývalý člen noiserockové kapely Klopka za pionira a dua Pamba Vladimir Lenhart.

Full Moon Stage 2024: Aunty Rayzor

redakce 20.03.2024

Její rýmy vždy krájející správný beat s precizností skalpelu jsou jedním z nejvýraznějších exportních produktů Hakuna Kulala po boku dalších raperek jako MC Yallah.

Full Moon Stage 2024: Fat Dog

redakce 20.03.2024

Pětice pokračuje v ADHD produkci scény okolo klubu Windmill (Black Midi, Squid), tamní kapely se nerozpakují mixovat téměř cokoli, co projde kolem nich.

Full Moon Stage 2024: Derya Yıldırım & Grup Şimşek

redakce 19.03.2024

Fenomén anatolské psychedelie pronikl do širších kruhů před více než dekádou, skupiny jako Baba Zula jej prosadily mezi hudební fajnšmekry.

Full Moon Stage 2024: Irreversible Entanglements

redakce 18.03.2024

Jejich improvizovaný, konfrontační způsob hraní v propojení s mluveným slovem je zbaven jakékoliv abstrakce a místo toho volí formu jasného, ritualistického apelu plného hněvu.

Full Moon Stage 2024: Freekind.

redakce 18.03.2024

Za jemnými elementy R&B, jazzu a neosoulu nasátými něžností a křehkostí na míru Lauryn Hill se skrývá prosté motto „be free. be kind“.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace