Články / Reporty

Dry the River ve Futuru – koncert, jak má být

Dry the River ve Futuru – koncert, jak má být

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 09.04.2015

Velikonoční pondělí nadělilo Praze první samostatný koncert londýnských indie-folk-rockerů Dry the River. Při minulé návštěvě před dvěma lety hráli jen druhé housle coby předkapela Biffy Clyro, pondělní večer už patřil jim.

Role předskokana se ujala opavská partička Come and Play, která v nedávné době vydala své debutové EP Heaven produkované Dušanem Neuwerthem. Pětice omotýlkovaných hudebníků v bílých košilích v čele s majitelem sametového barytonu Matějem Burdou předvedla chytlavý pop-rock, jednoduché písničky s líbivými melodiemi, sladěnými vícehlasy a výraznou rolí houslí dotvářejících příjemnou atmosféru. Místy drobná přeslazenost především pomalejších kousků mohla zavánět podbízivostí, ale sladké konec konců občas neuškodí a celý set zanechal veskrze pozitivní dojem a ukázal Come and Play jako kapelu, která má potenciál.

Nedlouho poté už pódium ovládly hlavní hvězdy večera, set otevřely první a titulní písní z loňského alba Alarms in the Heart – a už při ní bylo jasné, že celý koncert bude stát za to. V poměrně rychlém sledu následoval singl New Ceremony z debutové desky Shallow Bed a hity Hidden Hand a Gethsemane z desky druhé. Po nekompromisním energickém začátku kapela zvolnila a uvedla pár pomalejších songů, zbytek setlistu skvěle vyvážila jak z hlediska tempa písní, tak zastoupení obou alb. Pětice sympaťáků ze Stratfordu do vystoupení dávala všechno, skromným a srdečným přístupem k publiku si ho naprosto získala a po každém odehraném kusu byla odměněna nadšeným potleskem, který občas hraničil s davovým šílenstvím. Podle slov Scotta Millera, baskytaristy s vizáží Ježíše, bylo pražské publikum z celého turné nejhlasitější – a to mělo Futurum k vyprodání poměrně daleko. Bosý frontman Peter Liddle, který si ku prospěchu své vizuální stránky nechal přistřihnout účes, předváděl skvělý pěvecký výkon a byl doplňován zbytkem kapely do čtyřhlasů, za které by se nestyděli ani Queen a které jsou jednou z mocných zbraní Dry the River. Zvukově zdařilý koncert dal možnost vyniknout dynamice hudby, hlavně sólová kytara vyznívala lépe než na deskách a Matthew Taylor se z ní snažil vyždímat co nejvíc. Mezi nejsilnější momenty patřila skladba Vessel, především její druhá polovina („I don’t wanna be your vessel anymore...“), a závěrečná No Rest, vůbec první singl skupiny a moje srdeční záležitost.

Na první přídavek sešlo trio Liddle – Miller – Taylor do davu pod pódium a „na sucho“ bez ozvučení jen s akustickou kytarou zazpívalo píseň Shaker Hymns. Definitivně tak potvrdili blízkost fanouškům i to, že jejich hudba funguje i v minimalistickém provedení. Poslední rozloučení s Prahou proběhlo zpátky na pódiu singlem Weights & Measures a přáním brzkého návratu. Dry the River připravili českému publiku zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat. Futurum Music Bar ovládla mimořádná atmosféra.

Info

Dry the River (uk) + Come and Play
6. 4. 2015, Futurum Music Bar, Praha
foto © Jakub Václavek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace