Editors: Byli jsme izolovaní

I kdyby novinka britských Editors nazvaná In Dream nebyla dobrá (jako že je), pořád by tu zůstala mediálně vděčná historka o procesu nahrávání alba. Jen považte: kapela ve studiu míle vzdáleném od výdobytků civilizace, bez telefonního signálu, soustředěná jen a jen na muziku. Výsledek pošle k mixu Alanu Moulderovi bez jediného požadavku a když se vrátí, použijí ho bez jakýchkoliv připomínek. Vážně se to takhle stalo, alespoň podle kytaristy Elliota Williamse, kterého lídr Editors Tom Smith přibral do kapely před natáčením předchozího alba The Weight of Your Love. Nové, méně kytarové a více taneční album In Dream představí kapela v prosinci v Praze.

Nové album jste nahrávali ve Skotsku, údajně izolovaní ve vesnici vzdálené osm mil od nejbližšího města.
Když jsme skončili turné k předchozí desce, hledali jsme místo, kde bychom se zavřeli a psali nové skladby. Tom (Smith, zpěvák a kytarista – pozn. aut.) přišel s několika návrhy skladeb, a tak jsme si řekli, že bychom se měli sejít a zkusit z nich něco vytvořit. Tom našel úžasné místo, vesnici Crear ve Skotsku, a tak jsme se rozhodli do ní přestěhovat, vzít s sebou všechno vybavení a skládat písně tam.

Vytvořili jsme první demonahrávky, které zněly hodně dobře. Byli jsme izolovaní, okolo žádné budovy, nejbližší hospoda hodinu cesty. Žádný signál, internetové připojení příšerné. Jediné, co jsme mohli dělat a čím se tam zabývat, bylo skládání hudby. Nic nás nerozptylovalo, což bylo důležité.

Na albu hostuje zpěvačka Rachel Goswell z kapely Slowdive. Bavili jste se o tom, že by se na desku hodil hostující vokál, už před odchodem do studia, nebo vás to napadlo až později?
Přesně si nevzpomínám, ale návrh, že by se nám moc líbil duet Toma se zpěvačkou, padl několikrát už v minulosti. Myslím, že jsme se o tom krátce bavili předtím, než jsme všichni odjeli do Crearu. Potom, ve studiu, jsme si říkali: „Hm, tahle skladba by mohla dobře fungovat s Rachel, zavoláme jí a zkusíme to.“ Bylo to spontánní, Rachel přijela na pár dní, nazpívala své party a byla to dobrá zábava.

Novou desku jste si produkovali sami. Znamená to, že jste hlasovali, které skladby na ní zůstanou a které nejsou dost dobré?
Když chystáte album, ať už s producentem nebo bez něj, vždycky dojde k tomu, že někteří mají tyhle oblíbené skladby a jiní zase tamty. Je to věc osobního vkusu. V případě nového alba jsme se na většině materiálu v pohodě shodli, ale došlo i k okamžikům, kdy jsme hlasovali a menšina ustoupila většině. Ale všechno šlo bez problémů, v Editors je to o demokratickém procesu, což je podle mě důležité. Být v téhle kapele znamená být v kolektivu, nepřevládají zájmy jednotlivce.

Album mixoval Alan Moulder, uznávaný producent známý ze spolupráce s Nine Inch Nails, The Smashing Pumpkins, The Killers a mnoha dalšími. Diskutovali jste s ním o vašich představách, nebo jste mu plně důvěřovali a čekali na výsledek?
Ta myšlenka vznikla v době, kdy jsme se rozhodli, že si desku budeme produkovat sami. Hned jsme si řekli: Pojďme najít někoho, kdo je v mixu opravdová špička. Poslali jsme Alanovi naše nové věci, a když jsme slyšeli jeho první mix, byli jsme z toho úplně hotoví. Předtím jsem měl s mixem nahrávky takové zkušenosti, že se hudba několikrát posílala tam a zpátky, než byli všichni spokojení, ale Alan to prostě trefil hned napoprvé. Bylo to úžasné. Alan nebyl přítomen procesu nahrávání, vždycky jsme mu ze studia poslali novou várku, on nám zpátky poslal svůj mix, ke kterému jsme neměli žádné připomínky. Bylo dobré, že fungoval nezávisle na nás, potřebovali jsme nezaujatého posluchače.

Překvapil mě zvuk a skladby s tanečním, téměř disco rytmem. Jakou muziku jste poslouchali během natáčení?
Muzika byla vlastně to jediné, čím jsme se na tom odlehlém místě mohli zabývat a bavit. Projížděli jsme Spotify a podobně. Hodně jsme poslouchali písničky Roberta Palmera, taky Todda Terjeho, což je chlapík hrající elektronickou muziku a disco. Hodně jsme si oblíbili Despacio, projekt Jamese Murphyho z LCD Soundsystem a dýdžejů z Belgie, kteří si říkají 2manydjs. Je to mix raritních nahrávek synthpopu, disca i sedmdesátkového rocku. Taky jsme si zamilovali Jona Hopkinse, toho jsme na turné k poslední desce pravidelně poslouchali v šatně. Něco z toho se nám určitě usadilo v hlavách, ale nebylo to tak, že bychom si dopředu řekli: „Jasně, teď uděláme disco album.“

Jaké bude blížící se turné, v rámci kterého přijedete v prosinci i do Prahy?
O setlistu toho zatím moc neřeknu. Když se chystáme na turné, nazkoušíme většinu repertoáru, ale až na koncertech se pozná, které věci zabírají víc a které méně. Takže než zavítáme do České republiky, může se seznam skladeb proměnit. Máme teď hodně skladeb, ze kterých můžeme vybírat, je tu nové album, ale respektujeme také starší repertoár. Nová deska se od té předchozí dost liší, co se týká hraní naživo. U té předcházející to bylo snadné, novinka víc počítá s využitím elektroniky, takže musíme zkoušet, abychom to naživo zvládli stejně dobře jako na nahrávce. Myslíme i na vizuální stránku, chceme, aby to byla dobrá show.