Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 14.11.2017
Festivalová Alternativa potkala brněnský kolektiv AVA. Přivezl se norský Phonophani, přivezl se Tomáš Vtípil a víc už nebylo potřeba, slovo jít znělo jako povinnost. Výsledky společného pořadatelského snažení byly toho dne a té noci k mání ve smíchovském podzemí, v klubu Underdogs‘, za podmínek čtyřkanálových.
Večer otevřeli hudebníci z okruhu AVA – Moving Spaces. Jinak čtyřčlenné těleso se sice dostavilo jen v oslabeném počtu tří, o zvukové chudobě však nemohla být řeč. Čtyřkanál přetvořil statický prostor hlediště ve fiktivní točnu a já se šel projít vrstvami terénních nahrávek. Jednou si zesílit rytmickou linku, podruhé se zblízka zaposlouchat do zvonice na kopci. Až na občasné kulhání a nevítané rytmické kolize to byla příjemná procházka.
Tomáš Vtípil je šílenec z jiného světa. Elektronika nestačila, přibyly housle, klavír i vokál, tedy veličiny v sonické mase zodpovědně przněné a podávané na groteskně tajemném talíři. Jestliže Moving Spaces vytvářili krajiny, Vtípil dokázal vyprávět příběh. Nejprve za pultem, poté si dal pár koleček sálem, zakřičel a nakonec u jednoho z rohů opustil disharmonické okovy a vesele zanotoval na housle. Zahloubání i excentričnost, vážnost i nadhled. Skvěle!
fotogalerie z koncertu tady
Phonophani situaci zklidnil a přinesl do programu i trochu řádu. Za pomoci skromného vybavení vystavil relaxační ambientní melodie znejisťujícím šumům, které čas od času převzaly iniciativu. Atmosférické mlhy se v průběhu setu neustále obměňovaly, na konci se pak překlenuly v silně rytmizovanou přehlídku ambientního techna. Po ní už hlavní část malátně utichla a já spolu s ní. Na druhém konci Prahy kdesi v podzemí na Smíchově vyhrávala AVA až do časných ranních hodin...
Festival Alternativa meets AVA
11. 11. 2017 Underdogs, Praha
foto © Anna Baštýřová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
