Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 21.04.2018
Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.
Pro poslední české zastavení byla vybrána Praha a prostor bubenečské kavárny Potrvá. Vedle italské dvojice se dostavila zpěvačka Jarboe, ostatně tak je to poslední roky zvykem. Ono „vedle“ může působit trochu nepatřičně – Jarboe je "velká" a všichni máme v paměti staré Swans – samotný koncert však prozradil, že lépe bude bez hierarchií, bez lámání večera do předkapel a hvězd.
Zatěžko mluvit také o dvou striktně oddělených setech. Nejprve Father Murphy sami, poté ve společnosti Jarboe. S pauzou, ale spíše jen provozní, na úpravu rolí a šatstva: italská dvojice vyměnila bílou za upozaďující černou, i po příchodu Jarboe ale byla hlavní zvukovou silou. Freddie Murphy s kytarou, Chiara Lee za elektronickým prostíráním, klávesami, kotlem a činelem. A ve vlnách tři charismatické hlasy.
fotogalerie z koncertu tady
Obě části setu vycházejí z podobných principů. Tmelem skladeb je temná meditativní atmosféra s až sakrálním charakterem, který evokuje varhanní nastavení kláves. Dojem obřadnosti přiživuje i rytmická sekce – nejprve dramatické údery kotle, po příchodu Jarboe doplňovány ještě činel a řehtačka, která se neřehtá. Prezentovaná zvuková mlha nemá parametry pohlcujícího hluku, ten svět je jemný, křehký, s možností nalézt folkové struktury a formát písně. Všem přítomným se zároveň daří nepřejít ke zde nežádané chytlavosti, a to ani prostřednictvím dominujících vokálů. I ony chodí raději oklikou než napřímo.
Father Murphy s Jarboe před desátou končí, Father Murphy za pár týdnů nadobro. Potlesk vlažný, krátký, Potrvá je přeplněná varna. Jestli hledat vážné nedostatky, tak zde, kapacitně i teplotně to bylo za hranou. Pro Father Murphy ale jinak velmi důstojné rekviem, které je od včerejška veřejně k mání též ve formě poslední řadové desky.
Jarboe (us) + Father Murphy (it)
18. 4. 2018 Potrvá, Praha
foto: Anna Baštýřová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.