Tomáš Kaňka | Články / Reporty | 21.04.2018
Mnohaletý duchovně-hudební koncept kolem fiktivního kněze Murphyho se uzavírá. Studiově, koncertně, u nás i kdekoli jinde. Father Murphy končí.
Pro poslední české zastavení byla vybrána Praha a prostor bubenečské kavárny Potrvá. Vedle italské dvojice se dostavila zpěvačka Jarboe, ostatně tak je to poslední roky zvykem. Ono „vedle“ může působit trochu nepatřičně – Jarboe je "velká" a všichni máme v paměti staré Swans – samotný koncert však prozradil, že lépe bude bez hierarchií, bez lámání večera do předkapel a hvězd.
Zatěžko mluvit také o dvou striktně oddělených setech. Nejprve Father Murphy sami, poté ve společnosti Jarboe. S pauzou, ale spíše jen provozní, na úpravu rolí a šatstva: italská dvojice vyměnila bílou za upozaďující černou, i po příchodu Jarboe ale byla hlavní zvukovou silou. Freddie Murphy s kytarou, Chiara Lee za elektronickým prostíráním, klávesami, kotlem a činelem. A ve vlnách tři charismatické hlasy.
fotogalerie z koncertu tady
Obě části setu vycházejí z podobných principů. Tmelem skladeb je temná meditativní atmosféra s až sakrálním charakterem, který evokuje varhanní nastavení kláves. Dojem obřadnosti přiživuje i rytmická sekce – nejprve dramatické údery kotle, po příchodu Jarboe doplňovány ještě činel a řehtačka, která se neřehtá. Prezentovaná zvuková mlha nemá parametry pohlcujícího hluku, ten svět je jemný, křehký, s možností nalézt folkové struktury a formát písně. Všem přítomným se zároveň daří nepřejít ke zde nežádané chytlavosti, a to ani prostřednictvím dominujících vokálů. I ony chodí raději oklikou než napřímo.
Father Murphy s Jarboe před desátou končí, Father Murphy za pár týdnů nadobro. Potlesk vlažný, krátký, Potrvá je přeplněná varna. Jestli hledat vážné nedostatky, tak zde, kapacitně i teplotně to bylo za hranou. Pro Father Murphy ale jinak velmi důstojné rekviem, které je od včerejška veřejně k mání též ve formě poslední řadové desky.
Jarboe (us) + Father Murphy (it)
18. 4. 2018 Potrvá, Praha
foto: Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.