keša | Články / Reporty | 27.07.2015
Třetí němý Hitchcock, potřetí film o vztazích, sňatku a rovněž potřetí o tom, co z toho vzejde. Drama Žena se špatnou pověstí z roku 1927 na téma: nechvalné pověsti se nevyhneš a je jedno, jestli si za ni můžeš sám, nebo ti jen spadla do klína.
Snímek začíná soudem, rozsudek padne záhy, hrdinka Larita končí s verdiktem cizoložství. Kalle pouští k obrazu ruchy, šum se mísí s málo rozeznatelnými slovy, místnost šeptá. Přidává se ponurá Davidova kytara a Veroničin zpěv, tak jak jsme na ně zvyklí z nahrávky v obýváku. Slyším novou píseň a nový text. Larita hledá nový život, ale Kalle jsou zkrátka Kalle, dobře vědí, že jí už naděje na lepší vyhlídky nevysvitne. Duo si tak nemusí na nic hrát, může být samo sebou a nechat osobité a pomalé sadcore plynout, aniž by se nějak vzrušovalo dějstvím na plátně. Zmar tu bude stejně od začátku do konce. Nevadí, že jižní Francie je slunná, hudba má zamračeno. Nevadí, že taneční scéna je doprovázena v superpomalém rytmu. Laritin pohled je paleta výrazů, od smíchu po pláč, ale stejně je za tím vším jen smutek a bezmoc vymanit se z minulosti. Kalle jsou jejím skutečným vědomím, které nepředstírá.
David kytaru občas doplní klávesami, Veronika doprovází zpěvem, vrství vokály, místy polechtá paličkami xylofon. Jednotlivá témata se opakují a upevňují celek, dramatické scény jdou ruku v ruce s dynamikou. Není jich ale příliš. Film nedává dvojici možnost vše více rozvinout, rafinované momenty, na které se od začátku těším, jsou v nedohlednu a už od půlky stopáže je vlastně ani nečekám. Konec je opět předvídatelný. Pomluvu nevymažeš, společnost je v tomto doposud konzervativní a nikdy nebude jiná. Veronika a David to taky nezmění.
Kalle jsou zkrátka Kalle. Vyfásli bohužel průměrný film, na druhou stranu některé nové songy si dokážu představit na novém EP Live from the Cinema.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Žena se špatnou pověstí (1927), doprovod Kalle
www.lfs.cz/program/denni-program/4176
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.