keša | Články / Reporty | 27.07.2015
Třetí němý Hitchcock, potřetí film o vztazích, sňatku a rovněž potřetí o tom, co z toho vzejde. Drama Žena se špatnou pověstí z roku 1927 na téma: nechvalné pověsti se nevyhneš a je jedno, jestli si za ni můžeš sám, nebo ti jen spadla do klína.
Snímek začíná soudem, rozsudek padne záhy, hrdinka Larita končí s verdiktem cizoložství. Kalle pouští k obrazu ruchy, šum se mísí s málo rozeznatelnými slovy, místnost šeptá. Přidává se ponurá Davidova kytara a Veroničin zpěv, tak jak jsme na ně zvyklí z nahrávky v obýváku. Slyším novou píseň a nový text. Larita hledá nový život, ale Kalle jsou zkrátka Kalle, dobře vědí, že jí už naděje na lepší vyhlídky nevysvitne. Duo si tak nemusí na nic hrát, může být samo sebou a nechat osobité a pomalé sadcore plynout, aniž by se nějak vzrušovalo dějstvím na plátně. Zmar tu bude stejně od začátku do konce. Nevadí, že jižní Francie je slunná, hudba má zamračeno. Nevadí, že taneční scéna je doprovázena v superpomalém rytmu. Laritin pohled je paleta výrazů, od smíchu po pláč, ale stejně je za tím vším jen smutek a bezmoc vymanit se z minulosti. Kalle jsou jejím skutečným vědomím, které nepředstírá.
David kytaru občas doplní klávesami, Veronika doprovází zpěvem, vrství vokály, místy polechtá paličkami xylofon. Jednotlivá témata se opakují a upevňují celek, dramatické scény jdou ruku v ruce s dynamikou. Není jich ale příliš. Film nedává dvojici možnost vše více rozvinout, rafinované momenty, na které se od začátku těším, jsou v nedohlednu a už od půlky stopáže je vlastně ani nečekám. Konec je opět předvídatelný. Pomluvu nevymažeš, společnost je v tomto doposud konzervativní a nikdy nebude jiná. Veronika a David to taky nezmění.
Kalle jsou zkrátka Kalle. Vyfásli bohužel průměrný film, na druhou stranu některé nové songy si dokážu představit na novém EP Live from the Cinema.
Letní filmová škola 2015:
Film a živá hudba: Němý (restaurovaný) Alfred Hitchcock
Žena se špatnou pověstí (1927), doprovod Kalle
www.lfs.cz/program/denni-program/4176
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.