keša | Články / Reporty | 30.07.2013
Hudební doprovod k němému filmu od kapely Ufajr je nesdělitelný. Film se dá popisovat, spojlerovat, přirovnávat. S hudbou je to komplikovanější a s hudebním přednesem k filmu ještě zapeklitější.
Trefa do černého a bílého. Tak bych popsal volbu nebo náhodný los, co na Ufajr padl. Nemohli sáhnout líp než na Bílé peklo Pitz Palü. Film o ledu a horách, touze a ješitnosti. G. W. Pabst byl na film nalákán Leni Riefenstahlovou, která v něm představuje jednu z hlavních rolí, sama se později „proslavila“ jako režisérka Hitlerovy propagandy.
Ufajr rozjeli film o ledu pozvolna, z ticha, ale velice rychle gradovali hned k úvodní scéně, která končila smrtí horolezkyně a horou hluku. První mrazení, v plném sále, v tropické teplotě. Manželský pár jde vstříc horskému dobrodružství, hrátky ve sněhu, kytara se smyčcem, post-rock à la Sigur Rós hned v čele, zpěv nevyjímaje. Další mrazení, a to i přesto, že od včerejška ve Slováckém divadle nefunguje klimatizace. Jdeme zdolat severní stěnu, sic na to nemáme, ale proč si to nedokázat, hudební motiv z Rockyho a pak šup s ním do melancholična, což je Ufajr blízké, a tak dál až do konce filmu. Celou dobu nás nečeká nic jiného, ale to vůbec nevadí. Tak to sedí, nedá se tomu vyhnout, a tak to přece chceme. Záběry se mění, hudba pořád plyne. Scéna v ledové průrvě, záchranáři se světlicemi, nádherné záběry a titulek Inferno! Ten dává filmu jméno, jeden z vrcholů snímku, Úkaz, Úhyn, jako na desce. Ufajr občas zařadí i celé písně, včetně zpěvu s textem, který s filmem nekoresponduje, jenže oni si to můžou dovolit, ledové scény to dovolují. Vždyť dnešní filmy známe taky ze soundtracků se zpěvem, sněhové pole je volné. Nezáleží na tom, čím kapela provází, když vás celou dobu mrazí.
Někdy, při rozostřených záběrech horolezců ve vánici, nabývám dojmu, že jde o videoklip natočený k hudbě Ufajr. Je to ale naopak, film vznikl před 84 lety. Tak rád bych viděl obličeje tehdejšího filmového štábu, kdyby měl možnost zhlédnout opus v takové nádheře jako dnes já. Přiznávám, měl jsem na krajíčku.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Bílé peklo Pitz Palü (hudební doprovod: Ufajr)
29. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.