keša | Články / Reporty | 30.07.2013
Hudební doprovod k němému filmu od kapely Ufajr je nesdělitelný. Film se dá popisovat, spojlerovat, přirovnávat. S hudbou je to komplikovanější a s hudebním přednesem k filmu ještě zapeklitější.
Trefa do černého a bílého. Tak bych popsal volbu nebo náhodný los, co na Ufajr padl. Nemohli sáhnout líp než na Bílé peklo Pitz Palü. Film o ledu a horách, touze a ješitnosti. G. W. Pabst byl na film nalákán Leni Riefenstahlovou, která v něm představuje jednu z hlavních rolí, sama se později „proslavila“ jako režisérka Hitlerovy propagandy.
Ufajr rozjeli film o ledu pozvolna, z ticha, ale velice rychle gradovali hned k úvodní scéně, která končila smrtí horolezkyně a horou hluku. První mrazení, v plném sále, v tropické teplotě. Manželský pár jde vstříc horskému dobrodružství, hrátky ve sněhu, kytara se smyčcem, post-rock à la Sigur Rós hned v čele, zpěv nevyjímaje. Další mrazení, a to i přesto, že od včerejška ve Slováckém divadle nefunguje klimatizace. Jdeme zdolat severní stěnu, sic na to nemáme, ale proč si to nedokázat, hudební motiv z Rockyho a pak šup s ním do melancholična, což je Ufajr blízké, a tak dál až do konce filmu. Celou dobu nás nečeká nic jiného, ale to vůbec nevadí. Tak to sedí, nedá se tomu vyhnout, a tak to přece chceme. Záběry se mění, hudba pořád plyne. Scéna v ledové průrvě, záchranáři se světlicemi, nádherné záběry a titulek Inferno! Ten dává filmu jméno, jeden z vrcholů snímku, Úkaz, Úhyn, jako na desce. Ufajr občas zařadí i celé písně, včetně zpěvu s textem, který s filmem nekoresponduje, jenže oni si to můžou dovolit, ledové scény to dovolují. Vždyť dnešní filmy známe taky ze soundtracků se zpěvem, sněhové pole je volné. Nezáleží na tom, čím kapela provází, když vás celou dobu mrazí.
Někdy, při rozostřených záběrech horolezců ve vánici, nabývám dojmu, že jde o videoklip natočený k hudbě Ufajr. Je to ale naopak, film vznikl před 84 lety. Tak rád bych viděl obličeje tehdejšího filmového štábu, kdyby měl možnost zhlédnout opus v takové nádheře jako dnes já. Přiznávám, měl jsem na krajíčku.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Bílé peklo Pitz Palü (hudební doprovod: Ufajr)
29. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.