keša | Články / Reporty | 28.07.2013
Planety si zahrály na filmové škole hned dvakrát. První den festivalu proběhl jejich regulérní koncert na podiu klubu Mír a den nato doprovázeli němý portugalský film režiséra José Leitão de Barosse Marie od moře z roku 1930. Nabízelo se tedy srovnání, jak si kapela ze Slezska poradí s nepísničkovou formou, která se k hudebním doprovodům většinou nabízí.
Film Marie od moře zprvu balancuje na pomezí dokumentu a hraného filmu. Počáteční záběry z denního života rybářů se pomalu usazují a snímek dostává dějovou linku. Planety začínají zlehka, potichu a opatrně s první záběrem. Postupně zesilují a během rozvíjející se dějové linie přidělují filmu jistou monotonii, drží hladinu. Vlny moře v jejich podání jsou spíš klidné, neustupují příliš do odlivu ani k vyburácenému přílivu. Taktéž filmový děj je nechává spíše chladnými, sebevražda kapitána lodi kapelou necloumá, dynamiku hry zvyšují jen pozvolna. Nejde o náhlé reakce na děj, změny nálad ani drobné epizodky. Zvuk Planet se valí monotónně dál, přes několik dějství najednou. Kdyby zvukař vytáhl volume doprava, bubeník vyměnil metle za paličky, kytara předimenzovala zkreslení a basák do toho víc třískal, byl by to sludgeový doprovod jak parní siréna, ta temnota tam byla. Alespoň jsem ji v tom viděl a chtěl vidět. Ale hrály Planety. Takto jsem dlouhou dobu čekal na změnu, nejen stejného rytmu, ale i harmonie.
Probuzení přišlo v druhé části filmu, když se na plátně objevily milostné scény, líbačka a tlachání. V kombinaci s postrockovými závany vznikal hořkokyselý feeling filmu, moment, kdy to Planetám sedí a jsou na správném místě. Takových momentů se do konce snímku vešlo ještě pár, muzikanti byli uvolněnější.
Je vždycky na kapele, jak film interpretuje. Jestli ho nazkouší dopředu nebo improvizuje na místě. Nejde o žádná pravidla a konvence. Vůbec nevadí, když je radost doprovázena smutkem a tragédie radostnými riffy, není to na vás, ale na nich. Důležité je, aby vás o tom přesvědčili a pak jste si mohli říct, proč ne? Já si teď ale říkám, proč jo.
Letní filmová škola 2013
Film a živá hudba: Marie od moře (hudební doprovod: Planety)
27. 7. 2013, Slovácké divadlo, Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.