Folkové prázdniny III.: Mezinárodní emoční galimatyáš

Náměšť nad Oslavou je poklidné město i v době festivalu. Hloučky lidí zvolna korzují mezi kempem, cukrárnou a jídelnou na náměstí, pokud neprší, krmí kačeny v řece nebo pozorují čápy na komíně, případně se připravují na každodenní sportovní výkon vyběhnutí kopce k zámku.

Nejistá úterní předpověď zahnala opět všechny pod střechu jízdárny, hrálo se ale i ve stanech v parku. Přestávky se krátily okukováním stánků nebo divadlem, pojídáním tradiční škvarkovky s cibulí, škoda jen bídné nabídky prodejců. Vegetariáni a nekonzumenti mastnot téměř bez šance, což je snad jediná výtka, která se dá na adresu festivalu pronést.

Dámský den byl o výrazných ženských osobnostech. Maďarka Irén Lovász, která večerní program začala, studuje, přednáší a sama interpretuje léčivou lidovou hudbu s využitím přírodních elementů země, voda, oheň, vzduch. To znamená nutnost napojení se na stejnou vlnu, buďme upřímní, ne každému se to zdařilo, v sále by sice bylo slyšet spadnout špendlík, mnozí ale napůl pospávali. O léčení pomocí hudby mluvila Lovász i na středečním kolokviu, koncept bezesporu zajímavý a dávnými kulturami prověřený, sympatie v sebestředně mentorském podání Lovász nepříliš vzbuzující.

Další madam byla slovenská šansoniérka Szidi Tobias. Herečka a oblíbenkyně Michala Horáčka patří díky svému chrapláku a upřímným textům k tomu nejlepšímu na československé šansonové scéně, barový feeling si dokázala udržet i s početným ansámblem za zády a sklidila nejdéle trvající potlesk.

Jednou z vracejících se skupin jsou vsetínští Žamboši. Ať už si o českém folku myslíte cokoliv, texty a skvělá kytarová hra Jana Žambocha rozhodně stojí za vidění a slyšení. Mnohé písničky pronikly do táborákových zpěvníků, nechybí jim vtip a nadhled, stejně jako průpovídkám mezi jednotlivými kusy. Jenže celé trio nedrží pohromadě, jak pocitově, tak řemeslně. Harmonikářka, kytarista i perkusista jsou samostatné persony, někdo prožívá, jiný se chechtá, další se tváří otráveně. Úroveň hráčů je nevyrovnaná, divák neví, co si myslet. Někdy si říkáte, jestli není lepší pustit si desku namísto vypořádávání se s emočním gulášem.

Málokomu nevyskočilo v posledních měsících na sociálních sítích video mladých tureckých buskerů Light in Babylon. Mezinárodní seskupení přijelo na Folkovky v rozšířené sestavě, zpěvačku Michalu Elii Kamal, jejího manžela, francouzského kytaristu Juliena Demarqua a hráče na santur Metehana Çifçiho doplnil anglický basák Jack Butler a turecký multiinstrumentalista Demir Asaad. Všichni sice žijí v Istanbulu, ale Kamal i přes svůj íránský původ vyrostla v Izraeli, zpívá proto jak současnou, tak dávnou hebrejštinou. Kromě jejího tance upoutává hlavně Çifçiho hra, držící celý projekt pohromadě. Kamal připomíná jiné východní krásky a zpěvačky – Yasmin Hamdan či Yasmin Levy. Texty reagují na politickou situaci, mezilidské vztahy i život v multikulturním, přelidněném Babylonu. Michal Elia byla upovídaná, vyšvihla i příšerný osmdesátkový turecký pop hit Do You Love Me Lübnana Şarkısıho a přidávat se muselo hned dvakrát. Světlo Babylonu se v Náměšti zdrží několik dní, pilně totiž zkouší s Jitkou Šuranskou, Irén Lovász, Shum Davar a dalšími hudebníky na závěrečný sobotní koncert.

Středeční Cesty s nadějemi byly opravdu pro cestovatele a k potěše návštěvníků opět na venkovní scéně. Z Polska přijela písničkářka Karolina Cicha s Bartem Palygou, zpívající téměř deseti jazyky osobité rockem šmrncnuté kousky. V intimnějším prostředí jízdárny tleskali Náměšťští svým oblíbencům Hradišťanu. Ti až dojímali starší ročníky ukázkami z nové desky Vteřiny křehké, mezi publikem ale zazněly i hlasy, že je Pavlicův soubor depresivní až „na špagát“. Co dodat. V Čechách málo známé griotské nástroje loutny ngoni předvedl Bassekou Kouyaté se svým rodinným souborem Ngoni Ba. Africká syrovost už je poněkud evropsky učesaná, Kouyaté ostatně spolupracoval s množstvím nejlepších západních muzikantů od Bély Flecka, Damona Albarna, Paula McCartneyho, Carlose Santany po Rye Coodera či U2. Kapela složená z manželky, synů i synovců šlapala, roztančila posluchače i v pozdní hodině, ani se nechtělo odcházet.

K cestě pod kopec, do kaple sv. Anny, byl však dobrý důvod. Jitka Šuranská, Martin Krajíček a Marian Friedl ukázali, že lidovky se nemusí hrát rockově, ani dojímavě rozplizle, ale s radostí a humorem, pro fanoušky Čechomoru i Hradišťanu měl být ten koncert povinností. Folkové prázdniny jsou v druhé půlce, stále máte čas zažít nečekané. Přijeďte do Náměště.