Anna Mašátová | Články / Reporty | 23.03.2013
Pravidelná přehlídka současné evropské hudby EuroConnections vždy nabízí pestrý multižánrový program, nejinak tomu bylo i v poslední zimní den, tentokrát v rytmu electro swingu. Na první pohled to bylo možná nesourodé spojení: pařížský multiinstrumentalista Nicolas Repac a islandská hvězda Samuel Jón Samuelsson Big Band. Jedno ale mají oba společné – zálibu v míchání nejrůznějších hudebních vlivů, ať už jazzu, blues či afrických rytmů.
Repac vyběhl na pódium naprosto neokázale a ihned zasedl za cajon, obklopen značně širokým výběrem nejrůznějších hraček od brumle a vějíře přes okaríny až po plejádu elektronických krabiček. I přes zvukovou rozmanitost se jednalo o komorní one man show.
Osmačtyřicetiletý Francouz snil o hvězdné kariéře kytaristy. Z té sice sešlo, zato se plně ponořil do objevování nových hudebních cest a produkování. Kromě vlastní muziky pomohl na svět i dvěma deskám malijské zpěvačky Mamani Keita. U experimentování trvale zakotvil a stal jakýmsi hudebním archeologem vyhledávajícím prastaré nahrávky od 20. do 60. let. Blues v jeho tvorbě dominuje, prochází všemi nahrávkami od nejstarší La ville přes Swing Swing, La grande Roue až po novinku Black Box. Díky svému zaujetí pro electro swing bývá často připodobňován k Parov Stelar. Když však porovnáte živá vystoupení obou umělců, zjistíte, že srovnání značně pokulhává.
Repac byl téměř celou dobu zahleděn do svého Applu, případně se zcela soustředil na kytaru či hojně využívaný loop station. Až si člověk říkal, jestli je publikum vůbec zapotřebí. Samply africké či balkánské hudby se prolínaly s americkým bluesem či válečným swingem. Kytaru často měnil za nejrůznější etnické nástroje, které předváděl s lehkostí kouzelníka tahajícího králíky z klobouku.
Jenže tomu trochu chyběl elán, neustálé střídání poloh a přebíhání od nápadu k nápadu, z Afriky na Balkán...Ufff. Brzy nastoupil dojem mírné jednotvárnosti až únavy. Hodina stačila.
Po krátké úpravě pódia dokázal trochu zamlklé návštěvníky vybudit k pořádnému uvítacímu potlesku proslov německého DJ Daniela Besta.
Soubor Samuel Jón Samuelsson Big Band byl založen roku 2000 v Reykjavíku, aby hrál originální Samúelssonovy skladby s prvky jazzu, afrobeatu a funky. I přes několik personálních změn a tvůrčích pauz zvládla mnohohlavá sestava nahrát pět alb. A konečně dorazili i do Prahy, kde Samúel Jón Samúelsson Big Band rozhodně dostál svému jménu. Trojice saxofonů, trio trumpetistů, basa, bicí, klávesy a další nástroje v rukách třináctičlenného bosého urostlého potomstva Vikingů a Keltů. Navíc zahalených do pestrobarevných kostýmů jak z afrického tržiště. Nebo z londýnské Brick Lane? Dlouhá vyčerpávající sóla jednotlivých hráčů v gumových sandálech, zkrápěných moravským tekutým klenotem. Možná ne úplně inovativní, ale velmi zábavná a živá show s oparem slivovice. Nicméně i pří vší legraci bylo znát, kdo je vůdcem smečky. Samúelsson sice vypadá jako plyšový medvídek, je však znám svým perfekcionismem i nekompromisním přístupem k práci a ve své domovině je váženým a vyhledávaným hudebníkem. Pódium v Akropoli Big Bandu nestačilo, těžko si představit, jak by se na stage naskládala celá sestava. Celému koncertu by prospělo více místa a hlavně času. I přes dlouhý přídavek se nikdo nechtěl smířit s koncem, jenže noční klid, je noční klid.
Vypadá to, že je tento rok v Čechách ve znamení islandské muziky. V únoru jsme měli možnost vidět písničkáře Svavara Knútura, za pár týdnů se můžeme těšit na Sin Fang, Pascal Pinon a Sóley v MeetFactory, v červenci dorazí Sigur Rós. Čas se poohlédnout po kurzech islandštiny.
EuroConnections: Nicolas Repac & Samuel Jón Samuelsson,
20.3.2013, Palác Akropolis, Praha
foto © Barka Fabiánová
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.