Froples: pro Olomouc neexistujeme

První z trojice rozhovorů s finalisty 1Band2Play proběhl na vnitrostátní lince Riegrovy sady – Olomouc, kde si jarního počasí užíval u otevřeného okna Ondřej Duchoň z kapely Froples. Od úvodního small talku o počasí se rozhovor stočil třeba ke způsobu nahrávání, krizi olomoucké kytarové scény, k nedostatku spřízněných klubů nebo sociálním sítím a komunikaci s fanoušky.

Ty jsi, Ondro, říkal, že si hudbu nahráváte sami. Znamená to, že nějaké nástroje nahrajete ještě před tím, než jdete do studia?
Dřív to bylo tak, že jsme úplně vše nahrávali ve studiu, tak vznikly oba singly Downstaris a In The City, které jsou k poslechu na netu. Ale v posledních měsících už máme spoustu možností si nahrávat věci sami. Tak nějak jsme si řekli, že nechceme být stoprocentně závislí na stráveném času ve studiu. Tam je člověk v časovém presu a musí to ze sebe v určitém limitu vydat, kdežto když si můžeš něco udělat doma a nějakým způsobem si to přichystat, tak se s tím může pracovat líp.

Nastane moment, kdy si můžete nahrát hromadu stop a poté, při živém hraní, nemusíte vše zahrát. Týká se vás tento problém? Kladete si nějaké meze?
Meze si určitě neklademe. Nikdy jsme si neříkali, že bychom chtěli nahrávat třeba do osmi stop. Neříkám, že jde o špatnou cestu, ale vůbec nám nevadí vrstvení. Pokud nám něco dává smysl, tak je to jedno.

A realizace naživo?
Něco se dá řešit samplama, něco si můžeš přehrávat, ale nejsme zastánci toho, že bychom si chtěli půlku skladby pouštět ze samplů a k tomu jen něco přihrávat.

Nepřemýšleli jste z těchto důvodů o rozšíření kapely?
Jo, řešili jsme to. Ale… sice je super, že máš dalšího člena, který zahraje spoustu dalších věcí, na druhou stranu jde o dalšího člověka, se kterým se musíš domlouvat. Už ve čtyřech je někdy složité vše zkoordinovat s prací a studiem.

Jak to vypadá s tvojí inspirací?
Já jsem vyrůstal na kapelách jako Blink 182, Pennywise a řadě dalších. Měl jsem to rád. Když jsem je úplně vyčerpal, tak mě začaly bavit britské kytarovky. Asi úplně největší záblesk byli The Kooks, kteří měli tenkrát venku úplně čerstvě album Kong. Always Where I Need to Be byl moment, kdy jsem přeskočil mezi punkovým obdobím. Ale neznamená to, že bych punkrockové věci neposlouchal.

Myslíš si, že se do Česka postupně opět dostává vlna britských kytarovek typu The Kooks?
Ne. Bylo by hezké, kdyby vznikla scéna a lidi by více zajímala. Ale nepřipadá mi, že zde něco takového je.

Máte kolem sebe kapely, se kterými můžete pořádat koncerty? Hrát víc než jednou do měsíce?
Přijde nám, že zrovna na Olomoucku je nedostatek kapel. Nějaké metalové kapely by se našly, ale pak je velká žánrová mezera. Některé zde, přijde mi, úplně chybí. Co se týče našeho žánru, tak bych se nebál hrát s elektroničtějšími. V Olomouci neznáme žádnou kapelu, která by s námi chtěla hrát. Mnohem víc hrajeme v Praze nebo Brně.

Možná se ale nemusíte omezovat jen na svůj region. Vaše sociální sítě obsahují české i anglické příspěvky. Proč nekomunikujete pouze v rodném jazyce? Máme se těšit na zahraniční tour? Dočkáme se Froples v Rusku? Poslechněte si celý rozhovor!