Fullface: Hovory s Wild Tides

Vegy, logo, flusance, kytary, srandovní aparáty a kamennej výraz za škopkama. S Kubou Kaifoszem z Wild Tides o videoklipech, knihách, psaní písniček, o Topolovi i o vyučování angličtiny. Warm-up před velkým rozhovorem, co je k přečtení v novém čísle Full Moonu .

Viděls Karaoke Blues od Deaths? Přísná stylová věc!
Tak jasně že viděl. S Igorem jsme měli i několikrát natáčet, ale vždycky to ztroskotalo na tom, že jsme na to buď neměli prachy, nebo jsme se rozcházeli v tom, jak by to mělo celý vypadat. Myslím, že Igor má úžasně zvládnutej styl, ve kterým umí skvěle fungovat, ale díky tomu jsou taky jeho věci tak trochu podobný, i když je každej klip něčím skvělej. Tohle k Deaths sedí perfektně. Je to hrozně „badass“, a přitom je to absurdně naivní a roztomilý. Měl jsem Deaths v sestavě ještě s Lukášem Mayenem fakt rád, protože mezi nima to na pódiu fungovalo. Igor byl idol dívčích srdcí s nepopíratelným pižmem a energií a Lukáš byl jeho absolutní protiklad zakřiknutýho Pinocchia, kterej se na každým koncertě seznamoval s kytarou jakoby poprvý, a stejně to funguje i v tom klipu. Já měl ale vždycky pocit, že tyhle mlhavý hip barvičky se k Wild Tides moc nehodí, což nic nemění na tom, že Igor je jeden z mála lidí, kterým věřím všechno a strašně mu jakejkoliv úspěch přeju, protože je vidět, že maká a dělá to dobře. I když si pomatuju, že třetí den na našem víkendovým výletě za krásami Ostravska a Opavska mi chtěl chvílema za moje radikálně zpátečnický názory urvat hlavu.

Vypíchni tři videoklipy, co tě kdy rozsekaly.
Jenom tři, jo? To nevím, jestli zvládnu. Tak od boku: Liars - Scissor , protože… já nevím, má cenu to vůbec někomu zkoušet vysvětlovat? Protože se na to podívejte, jestli to neznáte. Neil Young - Wonderin' , to je moje nepřekonatelná srdcovka, celý album Everybody’s Rockin’ je naprosto geniální věc. První album, který Young vydal potom, co podepsal smlouvu na majoru, u Geffenu, a nějakej kravaťák mu řekl, že by po něm chtěli, aby udělal echt rock’n’rollový album. Tak Young šel, dal dohromady The Shocking Pinks a udělal padesátkový doo-wopový album, který má asi dvacet minut, protože když na to kravaťáci z Geffenu přišli, okamžitě zastavili nahrávání. Konkrétně u tohodle klipu je taky důležitý, že je to Youngův vlastně úplně první klip. Já ho miluju, je kouzelnej. Ježišmarjá, už teď vím, že se budu za pět minut proklínat, na co všechno jsem zapomněl, ale třetí dám. Pivot - In the Blood , to trochu souvisí s Liars, a pak mi ještě naskakujou Battles - My Machines , který snad komentář nepotřebujou.

Zkus vyjmenovat vizuální prvky, který jsou s Wild Tides neodmyslitelně spjatý.
Myslím, že náš základní vizuální prvek bude asi Vegy (kytarista Wild Tides, pozn. ed.) a celkově to, že jsme oba od přírody hrozný pozéři. Pak určitě úplně první logo, který pro nás dělal Vašek Havlíček, takový to jakoby načmáraný Balakrylem, který má připomínat logo Surf Punks. Pravděpodobně moje flusání, který je teda ryze technická věc, ale mám pocit, že kdyby si lidi měli vybrat mezi tím, jestli během koncertu plivu kolem sebe nebo hraju celej poslintanej, tak ještě všema deseti berou flusance. Velkou roli u nás hrajou kytary, protože my jsme, co se kytar týče, tak trochu magoři. Já jsem si nedávno konečně pořídil lítající Véčko, takže odteď budou naše koncerty ještě větší koncentrace rockovejch klišé. No a mimo kytar taky určitě naše srandovní aparáty, který nám staví Jirka Nedvídek z našeho labelu (Election Records, pozn. ed.) a ze Slaves of Stadium Rock. Ale to jsou věci, který napadaj mě, z druhý strany jsem to nikdy neviděl, takže tak trochu tipuju. Jo a samozřejmě ještě Michalův kamennej a nepřítomnej výraz za škopkama, ten je k nezaplacení.

Líbí se mi, jak v rozhovoru pro MusicZone říkáš, že texty Wild Tides jsou „taková intertextuální hra s textama písniček, co miluješ“. Jde jen o oblíbený písničky nebo tam zapojuješ i něco z prózy nebo poezie?
To není tak, že bych si sedl ke stolu a řekl si: „Vezmu kousek Springsteena, přidám špetku Costella a vokořením to snítkou Pettyho,“ žejo. Spíš některý věci, který máš fakt rád, ti zůstanou v hlavě a pořád se vrací, až si je spojíš s nějakým pocitem, a když pak na tý svý písničce děláš, najednou ti tam nějaká podobná formulace sedne jak prdel na hrnec. Ale často je to tam záměrně, jako takovej malej soukromej vtip pro ty, kteří to uslyší. Já nikdy moc nepíšu písničky od textů, spíš tě melodie tak dlouho otravuje, až už si ji nechceš jenom broukat, tak tam začneš sázet nějaký slova a pak z hrubýho nástřelu piluješ, jak můžeš, když na to teda máš čas a náladu. U spousty songů nebyly hrubý nástřely hotový ani ve studiu, ale mám pocit, že to nakonec vůbec nevadilo. Prózu ani poezii do toho netahám, ta má pro mě svůj vlastní soběstačnej prostor a já hlavně nemam pocit, že bych byl nějakej vynikající textař. Mám to rád banální, otevřený a jednoduchý, upřímný a bez zbytečnejch jinotajů.

V rozhovoru pro tištěný Full Moon se tě ptám na filmy, který si dokážeš spojit s Wild Tides, pojďme zkusit knihy. U čeho by se daly nejlíp poslouchat?
Libí se mi, jak ti nestačí poslouchat, musíš si u toho ještě číst. Ale já to chápu, rád někdy při hudbě meju nádobí. S nedejbože vysokou literaturou bych ale Wild Tides nerad rádobyhlubokomyslně spojoval, takže to zahraju tak, že řeknu sebraný spisy Lestera Bangse: Psychotic Reactions and Carburetor Dung a Main Lines, Blood Feasts, and Bad Taste. To vřele doporučuju komukoliv, kdo se kdy aspoň trochu zajímal o hudební publicistiku a samozřejmě i hudbu vůbec. Jo, a taky jsem slyšel, že Neil Young teď nedávno přestal chlastat a hulit a rozhodl se napsat memoáry, ale to už s Divokejma přílivama bohužel asi moc nesouvisí.

Někdo z českých textařů tě baví?
Napadaj mě akorát tak esazlesa a KPFRM Monstral Ego. Esa mě baví tou přehnanou a patetickou upřímností a KPFRM, to je prostě kult, žejo. Rýmy: „Až budeme v důchodu, budem bydlet v průchodu,“ nebo „Nosíme džíny z Číny, pyžama máme z Vietnamu/ nosíme džíny z Číny, nosíme kalhoty, tak jako ty,“ to je totální top. Tak doufám, žes nečekal, že budu jmenovat post-hudbu. Jo, a pak mám ještě hrozně rád Jiřího Konvrzka, na toho bych nerad zapomněl.

Sledovals tvorbu Filipa Topola?
Psí vojáky jsem nikdy nijak extra neprožíval. Před lety je hodně pouštěl Marian na baru ve Fraktálu a taky jsem je pak tou dobou poslouchával cestou do školy, kam jsem často chodil pěšky po magistrále přes Nuselák, ale upřímně jsem vždycky přeskakoval na Marylin Monroe, kterou jsem pak ještě radši poslouchával do zbláznění na repeat a pak mě to pustilo stejně nenápadně, jako to přišlo.

Cos učil na střední?
Hádej, vole. Angličtinu.

Sem si myslel, ale napadaly mě taky věci jako čeština/literatura, chápeš. Uplatňoval jsi během výuky svoji lásku k hudbě? Pamatuju si, jak jsme na gymplu jednou překládali text z NME, a bylo to jak zjevení.
Já jsem sice literaturu jakože "studoval", ale na školách, kde jsem učil, jsem se spíš snažil nechávat studentům prostor k tomu se bavit o čemkoliv budou chtít, projet nezbytnou látku a pak jim dát co nejvíc prostoru a hlavně jim poskytnout prostředí, ve kterým budou chtít mluvit o sobě a o věcech, který jsou důležitý pro ně bez pocitu nějakýho pedagogickýho ohrožení. Snažil jsem se tam co nejmíň srát věci, který zajímaly mě, pokud se mě na ně vysloveně neptali.

Kdyby měli Wild Tides někdy nedejbože předskakovat někomu ve velký vyprodaný hale, kdo by to musel být, aby k tomu případně došlo?
Heh, tak to by asi nebylo na nás, žejo. Hele, my jsme myslím celkem už možná i negativně pověstný tím, že zahrajem kdekoliv a víceméně s kýmkoliv. Teď jsme třeba hráli na slavnostech brambor v Aši s Evou a Vaškem, kde to teda nedopadlo moc dobře, ale aspoň jsme stačili odjet dřív, než jsme dostali od pořadatele přes držku, takže my se zrovna tohodle moc nebojíme. Na sebedebilnějším koncertě máš přece vždycky šanci narazit na někoho, komu to, co děláš, udělá radost. Třeba v tý Aši za náma po koncertě chodili malý děti, který nám říkaly, že se jim to líbilo víc než klauniáda.