Články / Reporty

Fumaça Preta: Tropickej androš

Fumaça Preta: Tropickej androš

Anna Mašátová | Články / Reporty | 23.07.2015

Neměli by Plastici změnit název alba na "S dýmem je underground"? Mezinárodní sestava „Černého kouře“ je androšem přímo ukázkovým, chvíli tropicana, místy metal, punk, skřeky i taneční takty, kdo ještě koncert podpořil konzumací ilegálních látek, mohl zažít jednu z životních jízd.

Zjevy jsou to díky kostýmům a pohybům až prapodivné, něco mezi Chiki Liki Tu-a a Sun Ra Arkestra. Jestli si někdo myslel, že zvířecí vzory letos nefrčí, šeredně se zmýlil, přihoďte k tomu zlatej plášť a sluneční okuláry, a budete vypadat jako pravověrný fanoušek. Objev roku 2014 oblbnul Colours of Ostrava a ostatně mnozí zamířili i dva dny později do Akráče, o český fanklub bylo postaráno.

Prý to s Fumaça Preta zpočátku vypadalo jen na jednorázový jam a blbnutí ve studiu, vždyť kytarista Stuart Carter a basák James Porch jsou členy brightonských The Grits, Baldo Verdú sídlí v Londýně a bubeník Alex Figuera, zakladatel labelu Music With Soul a majitel krámu Vintage Voudou, zase přebývá v Amsterdamu. Jenže výsledek chlapce překvapil. Dělat jen funk postaru a hrát si na Jamese Browna jim bylo málo, cílem se stalo hranice nejen posunovat, ale rovnou demolovat. Toho jednoznačně dosáhli, debutová deska šla na dračku a stejně tak vylítla i kapela. Ale kdo ví, kolik pajzlů projela, když s nadšením chválila prostory Akropole, že na hezčím místě ještě nehrála.

Pot tekl ze všech proudem, mraky byly toho dne jen na Porchove kombinéze, lepkavo jak v pralese, člověk se ani nediví, že je kdosi označil „zapomenutým punkem z džungle“, melodičtější chvíle byly vmžiku proříznuty skřekem nebo nástrojem. Hippíci a máničky ječeli při venezuelské psychedelii blahem a svíjeli se pod pódiem, vyřvávajíce něco o tom, že byli psy (Eu era um cão).

Pro každého to asi jeho šálek čaje nebude, ovšem Fumaça Preta jsou velmi zábavnou a hravou partou, která si uchovává i přes retro zvuk svěžest bez zápachu naftalínu.

Info

Fumaça Preta (uk/ven)
21. 7. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto (c) Elina Richter

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace