Veronika Mrázková | Články / Reporty | 18.10.2016
Předně je třeba říci něco o prostoru: kdo byl v Katovicích v Hipnoze, ví, že takový prostor mimo Prahu většinou chybí. Lokálové jsou na něj patřičně hrdí - dobrá atmosféra, nápaditý a klubový interiér a po čertech dobrá dramaturgie napříč žánry, to se jen tak nevidí. Potkáte tu jazz, rock, alternativu i disco a na dámských toaletách kromě obřích zrcadel také přebalovací pult (!). Druhá poklona patří festivalu Tauron Nowa Muzyka, který se tady před dlouhými lety mimochodem rodil. Páteční mejdan byl oficiálně posledním “after” eventem, hned v neděli už ale pořádali první “before” s uhrančivou melancholičkou Mary Komasou. Taky nač čekat, že?
Ale zpět k programu. Hlavní hvězda večera, Jon More, polovina slavného mixerského dua Coldcut, slaví letos šedesátiny a slíbil set se sedmipalcovými vinyly. Po dvou hodinách velmi repetitivní předehřívačky v režii Burna Reynoldse jsme se Mora nemohli dočkat. Polský warm-up sázel jen funky vypalovačky, bez jakéhokoli žánrového odklonu, a zhruba po třech stovkách vyposlechnutých “getapá” se nám přestávalo chtít tančit. Jenže More nastoupil úderem půlnoci se stejnou písničkou à la James Brown (či jeho černošské kolegyně) a největším odvazem byl výlet k reggae (Get Up, Stand Up, Fght for Your Right). Že by na něj přeci jen přišlo stáří? Že se nedočkáme ani jediného skreče, mixu nebo zásahu, nás opravdu nenapadlo. Vlastně jsme se ocitli na retro večírku, takové diskotéce pro dospělé.
Na druhou stranu to dávalo smysl - vstup stál jen necelé dvě stovky a společnost se věkově pohybovala v kategorii 30+. Takže si tančíte, jak chcete, nenarážíte na opilé a otravné “děti”, máte dost místa na parketu a váš DJ vám rozumí. Kdybychom nečekali aspoň trochu elektroniky, neměli zažité jeho kultovní Essential Mixy a vypili dostatek piva “z malinowym sokiem”, nebylo by si na co stěžovat.
After TNM: Jon More (Coldcut)
14. 10. 2016 Jazz Club Hipnoza, Katovice
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.