Mašout | Články / Reporty | 24.10.2017
Ať si o Roxy myslíte, co chcete, slavit narozeniny umí, k pětadvacátinám si klub nadělil devítidenní festival nabitý akcemi. Já jsem už o deset let starší, tak jsem šel jen na jeden koncert.
Britská dvojice Alison Goldfrapp a Will Gregory už u nás za osmnáct let existence byli několikrát. Za tu dobu vystřídali několik hudebních stylů a i jejich koncerty byly pokaždé jiné, ať už připomínaly třpytivou disco party či kabaret s latentní depresí. Každé vystoupení však mělo skvělou atmosféru, ať jste je právě poslouchali nebo ne. Na tom si Goldfrapp dali záležet i v Roxy. Na pódium, zahalené do umělé mlhy, nastoupili za zvuků samplů songu Voicething. Koberec květinové atmosféry rozhrnuli prvním singlem Utopia, ale s nástupem nového singlu Anywhere se vyjasnilo, že Goldfrapp žádné květinky nejsou.
Pokud jste přišli kvůli novince Silver Eye, byli jste správně, patřila jí skoro půlka koncertu. Nové písničky mají ještě silnější feminní náboj, než jsme u Goldfrapp zvyklí, a ženský princip se projevil i na složení, Will Gregory se totiž nechal nahradit dvěma rusovlasými klávesistkami. Na scénu se dostali i muži, basák a androgynní bubeník. Jeho kopák duněl jako zvon, jak už to v synthpopu bývá. A všechno hrál živě na akustický set bicích, jak už to v synthpopu moc nebývá.
Pódiu však vévodilo dívčí trio. Alison Goldfrapp ve střídmém glamrockovém kostýmku se věnovala mikrofonu, dívky ji doprovázely na synťáky i vokálně. V několika písních se otočily do publika s keytarami (tedy klávesami na popruhu, které se drží jako kytara) a svou nekompromisní energií ve mě smazaly poslední pochybnosti o tomto nástroji, zaseté českým normalizačním popem. Goldfrapp s přehledem udrželi drive, i když hned ve třetině koncertu zpomalili tempo, aby odhalili snovější část Silver Eye. Tohle album se očividně koncertně osvědčilo. Samozřejmě nezapomněli na starší singly, a tak pozornost neztratili ani méně znalí fanoušci.
Stejně jako Silver Eye, i koncert byl nabitý energií všemožných živlů. Nasvícení střídalo žhavé a chladné barvy, do sálu se rozlévala mlha, částečně hnaná větrákem, který Alison Goldfrapp čechral vlasy. Jakkoliv strojeně to může vyznít, výsledek, stejně jako setlist, sestava a celková atmosféra, prostě fungoval.
Goldfrapp (uk)
24. 10. 2017 Roxy, Praha
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.