Mašout | Články / Reporty | 24.10.2017
Ať si o Roxy myslíte, co chcete, slavit narozeniny umí, k pětadvacátinám si klub nadělil devítidenní festival nabitý akcemi. Já jsem už o deset let starší, tak jsem šel jen na jeden koncert.
Britská dvojice Alison Goldfrapp a Will Gregory už u nás za osmnáct let existence byli několikrát. Za tu dobu vystřídali několik hudebních stylů a i jejich koncerty byly pokaždé jiné, ať už připomínaly třpytivou disco party či kabaret s latentní depresí. Každé vystoupení však mělo skvělou atmosféru, ať jste je právě poslouchali nebo ne. Na tom si Goldfrapp dali záležet i v Roxy. Na pódium, zahalené do umělé mlhy, nastoupili za zvuků samplů songu Voicething. Koberec květinové atmosféry rozhrnuli prvním singlem Utopia, ale s nástupem nového singlu Anywhere se vyjasnilo, že Goldfrapp žádné květinky nejsou.
Pokud jste přišli kvůli novince Silver Eye, byli jste správně, patřila jí skoro půlka koncertu. Nové písničky mají ještě silnější feminní náboj, než jsme u Goldfrapp zvyklí, a ženský princip se projevil i na složení, Will Gregory se totiž nechal nahradit dvěma rusovlasými klávesistkami. Na scénu se dostali i muži, basák a androgynní bubeník. Jeho kopák duněl jako zvon, jak už to v synthpopu bývá. A všechno hrál živě na akustický set bicích, jak už to v synthpopu moc nebývá.
Pódiu však vévodilo dívčí trio. Alison Goldfrapp ve střídmém glamrockovém kostýmku se věnovala mikrofonu, dívky ji doprovázely na synťáky i vokálně. V několika písních se otočily do publika s keytarami (tedy klávesami na popruhu, které se drží jako kytara) a svou nekompromisní energií ve mě smazaly poslední pochybnosti o tomto nástroji, zaseté českým normalizačním popem. Goldfrapp s přehledem udrželi drive, i když hned ve třetině koncertu zpomalili tempo, aby odhalili snovější část Silver Eye. Tohle album se očividně koncertně osvědčilo. Samozřejmě nezapomněli na starší singly, a tak pozornost neztratili ani méně znalí fanoušci.
Stejně jako Silver Eye, i koncert byl nabitý energií všemožných živlů. Nasvícení střídalo žhavé a chladné barvy, do sálu se rozlévala mlha, částečně hnaná větrákem, který Alison Goldfrapp čechral vlasy. Jakkoliv strojeně to může vyznít, výsledek, stejně jako setlist, sestava a celková atmosféra, prostě fungoval.
Goldfrapp (uk)
24. 10. 2017 Roxy, Praha
foto © Anna Baštýřová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.