Maria Pyatkina | Články / Recenze | 22.10.2017
Alison Goldfrapp a Will Gregory na své sedmé nahrávce Silver Eye přišli na způsob, jak dát dohromady všechny svoje experimenty a ukázat mnohostrannou, a zároveň celistvou tvář Goldfrapp.
Každou novou deskou překvapovali: za téměř dvacet let působení se ocitali v nejrůznějších žánrových škatulkách jako synthpop, downtempo, ale taky kabaret a folk. Je nutno ocenit, že vždycky šli za svou náladou a prožitky, a tak pokaždé vznikala odlišná a osobitá hudba. Nová deska přináší jakýsi souhrn všeho, čím Goldfrapp prošli. Kabaret tu sice nenajdeme, ale taneční new wave a pronikavé zdlouhavé balady ano. Spojují se tady oblíbené přírodní inspirace a přání rozhýbat staré kosti. Ve výsledku to zní jako teleportace na přelom tisíciletí.
Deska začíná klasickou rádiovou hitovkou Anymore, která spolu s následující Systemagic vyzývá na parket. Become the One je inspirována dokumentem o dětském transsexuálním táboru a nabádá nás nestydět se za to, kdo doopravdy jsme. Inspirativní, ale revoluční hesla jako „harmonise“ a „crystallise“ pronášejí robotické hlasy vezoucí se na suchém syntetickém beatu a celé to zní spíš jako hymna technologickému pokroku, než jako výzva stát se silnou osobností.
Druhá polovina nahrávky nabízí hlubší zamyšlení i ponor do hudby, ale vtíravý pocit déjà vu se prohlubuje. Jsou tu skladby v duchu Massive Attack jako Beast That Never Was a Zodiac Black, křehké a šeptavé, přesto velmi emocionální. Everything is Never Enough zas připomíná Primal Scream kolem roku 2000. U závěrečné Ocean byste se mohli vsadit – kdyby v ní nebyl něžný hlas Alison Goldfrapp – že jde o nedávný track Depeche Mode.
Silver Eye tak představuje nejen rekapitulaci tvorby Goldfrapp, ale i souhrn nejrůznějších vlivů z posledních několika dekád. Je to ale skoro stejné jako s novými deskami Depeche Mode – máte pocit, že „už jsme to všechno stokrát slyšeli“, a jen opravdu dobrá produkce nedovolí na hudbu jen tak zapomenout. A když je provázena tak stylovými klipy, je těžko té měsíční kráse nepropadnout.
Goldfrapp – Silver Eye (Mute Records, 2017)
www.goldfrapp.com
BE25: Goldfrapp (uk)
Support: TBA
23. 10. 2017 19:00
Roxy, Praha
www.facebook.com/events/1717968468500799
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
David Stoklas 27.08.2024
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.