Články / Reporty

Glen Hansard dobyl Hrad

Glen Hansard dobyl Hrad

Barka Fabiánová | Články / Reporty | 22.08.2013

Glen Hansard se po roce vrátil do Prahy a dobyl Hrad. Už nahrávky z předchozího večera v Bratislavě slibovaly, že koncert bude jedinečný. A byl. I když se konal v prostorách, kde byste čekali spíše večerní róby a komorní atmosféru.

Jako předskokanku si Hansard vybral svéráznou písničkářku z Dublinu Lisu O'Neill. V bílých šatech a s červeným kloboukem na hlavě a lehce skuhravým hlasem zahrála na kytaru a piáno pár svých písní plus nějakou tu irskou lidovku. To vše s nadsázkou a humorem, který se projevil zejména v písni Elvis in My Kitchen. Jak je vidno ze slov „Elvis I give you Irish stew…“, i láska k hudebním idolům prochází žaludkem.

Začátek koncertu Glena Hansarda byl avizovaný na devátou večerní. Začal přesně. S úderem deváté stál na pódiu starý známý v červené čepici a s otlučenou kytarou a spustil jeden ze svých hitů Say It to Me Now. S pohledem upřeným na měsíc téměř v úplňku, který se houpal nad věžemi svatého Víta, ji zahrál tak, že všem bylo jasné, jak výjimečný tenhle koncert bude.

Na další skladbu přišli na pódium The Frames posílení o smyčcové trio a dechovou sekci. S Hansardem v čele působili jako dvanáct apoštolů zvěstujících své poselství. Setlist byl upraven tak, aby zazněly jak písně z Hansardovy sólové desky Rhythm and Repose, tak i starší a osvědčené věci z alb, které natočil s Frames i později v projektu Swell Season. V Love Don't Leave Me Waiting zazněl společný dvojhlas s kytaristou Robem Bochnikem, následovalo pozvání diváků pod pódium, které prolomilo bariéru mezi kapelou a publikem. Dechová sekce předvedla několik povedených sól a smyčcová jim zdatně sekundovala.

Pak Glen zůstal sám a, nemůžu si pomoct, tahle one man show mi přišla nejupřímnější. Z tichých pasáží přecházel do řevu, vyl do kytary, což ve spojení s měsícem nad Vítem a zesílenými efekty vytvořilo zážitek, ze kterého mrazilo, Hrad se otřásl v základech. Potkat Glena jako bezejmenného buskera někde na ulici, bez okolků mu vysypu obsah peněženky.

Nevadí ani, že třeba při Time to Give It Up vypadla sloka, cover verze Van Morrisonovy Astral Weeks přijalo publikum s nadšením, stejně jako následující High Hope. Když se opět přidala kapela, na pódium se vyškrábal mladík v červeném pruhovaném triku s potřebou něco říct publiku. Glen ho poslal zpátky (Fuck you, dude!) a chvíli se handrkovali, než mladík pochopil, že tenhle večer není o něm. Noční chlad nevadil, koncert pokračoval dál, skalní fanoušci si pobrukovali s kapelou. A co by to bylo za koncert Frames, kdyby nezazněla skladba Star, Star? Pódium se ponořilo do tmy, pod hvězdnou oblohou píseň získala nový rozměr.

Krátce před jedenáctou se kapela rozloučila, došlo na přídavky. Povinná byla oskarová Falling Slowly, pak se opět objevila Lisa O'Neill, kterou tentokrát doprovodili Frames. Prostor dostal i houslista Colm Mac Con Iomaire, který se smyčcem vykouzlil irsky podbarvenou melodii. Stand up and dance, jasný povel zvedl ze židlí i ty, co dosud seděli. Cover verze šedesátkového hitu Baby Don't Do It varuje před frakturou srdce. V irském podání měla grády, dráždivé dechové trio se předvedlo v plné parádě a rozpohybovalo nejen kapelu. Auld Triangle, neoficiální hymnu Dublinu, věnoval Glen Hansard Václavu Havlovi. K mikrofonu se v jednotlivých partech dostalo téměř na všechny z Frames a došlo i na zvukaře, který to s nimi táhne už dvacet let. I v Irsku platí: Co Ir, to zpěvák.

Hodiny ukazovaly 23:23 a dav se velmi nerad odebíral do víru noční Prahy. Vzpomínky na jedinečný koncert přetrvají.

Info

Glen Hansard & Band (irl)
20. 8. 2013, terasa Jízdarny Pražského hradu, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace