Články / Reporty

Hang drum je zpátky: Portico Quartet

Hang drum je zpátky: Portico Quartet

Martin Pavlovič | Články / Reporty | 15.10.2017

Se členy Portico Quartet jsme se v Praze mohli naposledy setkat v roce 2015, kdy tři ze čtyř původních členů vydali pod názvem Portico album Living Fields (Ninja Tune). Místo typického nujazzového zvuku s charakteristickými hang drumy šlo o temný a silně elektronický pop, v rámci žánru však spíše průměrný a podobné ohlasy provázely i tehdejší vystoupení. S letošní deskou Art in the Age of Automation se do názvu opět vrátilo slovo Quartet a jde také o první nahrávku s novým perkusistou Kierem Vinem. Návrat je to i žánrový, opět následujeme směr nastolený debutem Isla a opět jde o velice povedenou záležitost.

Asi kvůli složitému rozmístění nástrojů a jejich nazvučení se koncert obešel bez supportu, navíc Portico Quartet nastoupili s hodinovým zpožděním. Skladba Endless funguje stejně dobře jako otvírák alba i koncertu a takřka plnou Akropoli okamžitě proměnila v jeden hluboce zasněný, zlehka se pohupující celek. Kromě dalších písní z aktuální desky zaznělo i mnoho starších kousků, třeba i Line (Isla) nebo Ruins (eponymní Portico Quartet). Přestože Kier Vine u jejich zrodu nestál, nebylo na něm během hraní na klávesy a hang drumy znát jakékoliv zaváhání, totéž platilo i pro zbytek kapely. Skvělou práci odváděl zvukař.

fotogalerie z koncertu tady

Stejně jako hudba bylo minimalistické i nasvětlení, které skladbám dodávalo další rozměr. I díky němu se podařilo publikum rozhýbat, což s ohledem na charakter hudby není samozřejmost. Oproti třeba ne nepodobným Hidden Orchestra není živé vystoupení Portico Quartet doplněno žádnými vizuály, nedá se ale říct, že by to bylo potřeba, pozorovat čtveřici při práci je dostatečně potěšující. Někoho mohlo překvapit, že se v popředí nachází bubeník Duncan Bellamy. Ten byl jediný, kdo k publiku občas promluvil, i v tomto ohledu se držel minimalistického pojetí. Dobrý dojem z prostoru i publika byl ale na čtveřici znát, bouřlivý potlesk odměnila tučným přídavkem o čtyřech skladbách, končilo se s desátou policejní.

Portico Quartet nepřinesli ani s novou deskou, ani v rámci doprovodné tour nic revolučního. Pokud pomineme odbočku jménem Living Fields, drží se stále svého a jsou v tom stále skvělí. Ale faktem je, že tento přístup představuje riziko vyčerpání potenciálu.

Info

Portico Quartet (uk)
10. 10. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace