Jakub Béreš | Články / Reporty | 07.05.2015
Britská skupina Portico se po roce vrátila do Prahy, když loni hrála v Paláci Akropolis ještě jako Portico Quartet. S personálními změnami přišla i změna stylu a z moderního jazzu se stalo ambientní elektro.
Večer otevřel pražský DJ NobodyListen. Mixoval svůdně melodické alternativní R&B s moderním elektrem, jemuž vévodila basová linka. Vystoupení obsahovalo několik písní dvojice VR/Nobody v kombinaci s velkými zahraničními jmény typu Banks a FKA twigs. Vkusný set do dramaturgie večera zapadl, přesto mohl ubrat na decibelech, protože publikum nepřišlo do Lucerny na párty, nýbrž na poklidné rozjímaní.
Světla zhasla a objevili se tři nejistí kluci. Začali instrumentální Void - lyrická elektronika, která se nikam nehnala, byla předzvěstí příchodu zpěváka Jona McCleeryho, speciálního hosta, který s Portico jede celou tour. A na pódiu zůstal až do závěrečného přídavku. Jono začal titulní písní Living Fields, aby následoval singl 101, na kterém původně hostuje Joe Newman (Alt-J). McCleeryho podání si s originálem nezadá, jen škoda, že na obrovské plátno s nápisem „Portico” nepřiplaval žralok z videoklipu.
Hudba tria je naživo ještě éteričtější než na nahrávce, proto jsem se nemohl smířit s rušivými faktory. Skupina navodila určitou atmosféru, kterou vzápětí zrušila rychlým sekavým beatem, ten se ve slokách objevoval často, jako by skupina chtěla divákům podsunout, co všechno umí. Portico si neohrabaně vypůjčovali jiné interprety (SBTRKT ft. Sampha) a z jejich střípků skládali vlastní mozaiku. Nepříjemnou součástí bylo nevyvážené osvětlení, kombinace modré, růžové, zelené a oranžové narušovala pracně budovanou intimitu.
Portico předvedli kontroverzní show. Nerdovský look a téměř trapové frekvence k sobě příliš nejdou, razantní změna žánru přišla příliš rychle. Opačným příkladem byla poslední píseň, předělávka Lacker Boo, která kombinovala minimalistické techno s tím nejlepším, co ten večer zaznělo. Tímto směrem by se kapela měla ubírat, jestli se chce stát výrazným jménem post-dubstepové vlny.
Portico (uk) + NobodyListen
5. 5. 2015, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Natália Zajačiková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.